Měnová reforma z přelomu května a června 1953 sebrala lidem úspory a odstranila přídělový lístkový systém. Československo se otřáslo právě před 70 lety.
Lístkový, přesněji přídělový systém, byl ve vnitrozemí Čech a Moravy zaveden začátkem října 1939 jako jeden z důsledků druhé světové války. V každodenní praxi běžného občana to znamenalo, že jste si určité zboží mohli pořídit jen v omezeném objemu. Nejprve potraviny, záhy i textil a obuv.
Při nákupu zboží jste vedle hotovosti dali prodavači i příslušný kupón (papírový lístek), který vás opravňoval k nákupu konkrétního zboží v určitém objemu. Pokud jste kupón neměli, prodavač vám zboží neprodal, kdybyste ho ve frontě jakkoli upláceli. Nebyla to žádná hra. Hrozil by mu kriminál.
S drobnými změnami pokračoval přídělový systém i v osvobozeném poválečném Československu. Přetrval až do 31. května 1953.
Konec přídělového systému nikdo neslavil
Žádná sláva se ale nekonala. Léčba neduhů státního hospodářství totiž byla krutá. Stát vyhlásil měnovou reformu. V jejím důsledku sice obyvatelstvo od pondělí 1. června 1953 nepotřebovalo k nákupu potravin příděl omezující lístky, zároveň však reforma vzala většině obyvatelstva většinu jejich finančních vkladů a hotovosti.
Proč? Zjednodušeně řečeno: Lidé peníze měli, ale neutráceli (nebylo za co), takže státu začínaly peníze ve velkém chybět. Příčiny? Důsledek přetrvávajících poválečných hospodářských potíží, několikaleté militarizace domácí ekonomiky a šlendriánského plánovaného hospodaření.
V rozporu s dlouhodobým ujišťováním veřejnosti proto stát v sobotní podvečer dne 30. května 1953 vyhlásil měnovou reformu. Obchody i banky byly tou dobou už zavřené. Znovu otevíraly až v pondělí, takže neděle 31. května 1953 byla opravdu černá. Poslední den staré měny a starých bankovek nebylo kde se zbavit.
Následující pondělní ráno byly staré bankovky zneplatněny a do oběhu se dostaly bankovky nové, které stát nechal potají vytisknout v Sovětském svazu. Zároveň došlo k dramatické změně hodnoty bankovek, respektive ke zvýšení ceny zboží. Zcela pochopitelně ovládl pondělí chaos. Jednak pro samotný šok z nových cen a zároveň z toho, že lidé zatím novou měnu neměli a starou už prodejny odmítaly přijmout.
Místo 100 tisíc jen tři tisícovky
Hotovost, kterou jste měli doma, vám vyměnili v poměru pět starých korun za jednu novou korunu. To ovšem jen do výše 300 korun. Čili za 300 starých korun jste dostali 60 nových korun. Vyšší objem hotovosti automaticky podléhal horšímu směnnému kurzu padesát starých korun za jednu novou korunu. Takže za 400 starých korun byste v hotovosti dostali jen osm nových korun!! Tečka. Goodbye Money, Goodbye Savings…
Občané přišli i o většinu svých vkladů uložených v bance, a to v následujícím poměru:
| Původní částa | Směnný kurz | Příklad výměny |
| Vklady do 5.000 korun | 5 starých korun za jednu novou korunu | Za 5.000 korun byste dostali 1.000 korun |
| Vklady 5.000 až 10.000 korun | 6,25 starých korun za jednu novou korunu | Za 10.000 korun byste dostali 1.600 korun |
| Vklady 10.000 až 20.000 korun | 10 starých korun za jednu novou korunu | Za 20.000 korun byste dostali 2.000 korun |
| Vklady 20.000 až 50.000 korun | 25 starých korun za jednu novou korunu | Za 50.000 korun byste dostali 2.000 korun |
| Vklady nad 50.000 korun | 30 starých korun za jednu novou korunu | Za 100.000 korun byste dostali 3.333 korun |
Kdo měl ale těch hypotetických 100.000 starých korun schováno doma, a neměl je uložené v bance, ten mohl je vyměnit jen v poměru 50:1, čili dostal pouhých 2.000 korun.
Vím o případu muže, který měl v květnu 1953 finance na stavbu domu a plánoval kupovat materiál. Po vyhlášení měnové reformy mu nezůstalo prakticky nic. Z nastřádaného majetku měl najednou částku na úrovni okolo dvou měsíčních platů.
Vláda také vypověděla své závazky z poválečných dluhopisů. Naproto zásadním způsobem tak zpochybnila roli státu, coby garanta dluhopisných investic, které mají být pilířem stability.
- Pro srovnání: Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců v civilním sektoru národního hospodářství od roku 1955
Drakonická reforma byla pochopitelně do poslední chvíle utajovaná. Jistým způsobem šlo o řízený státní bankrot. S pomocí reformy státní ekonomika v roce 1953 nakonec přežila, ovšem za cenu totální deziluze, kterou u značné části obyvatelstva stát vyvolal. Československo bylo navíc vyloučeno z Mezinárodního měnového fondu, protože nehrálo podle dojednaných pravidel.
- Pondělní Rudé právo z 1. 6. 1953 tvrdí, že pracující lid reformu jednotně schvaluje (což ale nebyla pravda)
S vážnými hospodářskými nedostatky se musela vypořádat prakticky celá poválečná Evropa. Způsob řešení a forma provedení československé měnové reformy je však všeobecně považována za nekvalifikovanou a nemorální.
Pro srovnání: Ve Velké Británii po válce experimentovali s plánovanou ekonomikou a přídělový systém na potraviny si tam definitivně ukončili dokonce až v roce 1954. Ovšem čistě politickým rozhodnutím – bez nutnosti bankrotářské měnové reformy.