Vítání občánků do života bylo programově zavedeno jako náhrada za křty v tradičních církvích. Komunistické úřady se tuto slavnost snažili zavést nejen v Československu, ale také v Německé demokratické republice, v Maďarsku a v dalších zemích. Článek volně navazuje na nedávný rešeršní text Iniciační rituály: Jak vznikla marketingová tradice křtít knihy, gramodesky a mláďata zvířat.
V Československu začala být tato slavnost k uvítání občánků na místních obecních úřadech organizována od první poloviny 50. let. Zpočátku se však tyto uvítací obřady ne všude setkávaly s dostatečným zájmem. U některých občanů sice převládl pocit odpovědnosti či dokonce nefalšovaný zájem, u jiných spíše strach, nebo společenský nátlak (např. na malé obci s převahou komunistů. I komunistické tiskoviny si ovšem stěžovaly na nezbytnost osobní agitace a získávání jednotlivých občanů.
Systém vítání občánků na národních výborech (obecních úřadech) se stal společenskou rutinou až během normalizace po roce 1970. Teprve tehdy začal být společensky považován za stejně samozřejmý obřad, jako například předávání občanských průkazů, občanské svatební obřady apod.
Uvítací slavnost organizovaly místní obecní úřady a to vždy pro skupinu aktuálních novorozenců a jejich rodičů. Od počátku byly koncipovány podobně, jak je tomu dnes: Když bylo jméno dítěte oficiálně zapsáno do matriky, byli rodiče s miminkem pozváni na slavnost do společenských prostor obecního úřadu (národní výbor), kde mu státní úředník předal plaketu jako novému občánkovi.
Církevní křty sice během let 1948–1989 nebyly zakázány, nicméně byly záležitostí ryze soukromou. Pokud snad byl někdo v těchto letech pokřtěn, veřejně se tím nijak nechlubil.
Může být proto překvapením, že i během deklarovaného socialismu se tu a tam po roce 1970 objevovaly akce, během kterých (například během hudebního koncertu) proběhl křest desky. Komunistické úřady sice připouštěny určitou bizarnost takové akce, zároveň se ale nelze vyhnout dojmu, že jim vlastně zprofanování původně církevní zvyklosti přicházelo vhod. Proto také tyto křty gramofonových desek jako marketingový model bez potíží zavedly státní gramofonové podniky.
Podobně také už v sedmdesátých letech probíhaly v tuzemských zoologických zahradách křty nejrůznějších zvířecích mláďat.
Křest knih, gramodesek a zvířat po roce 1989
S přechodem státního hospodářství na volný trh a s uvolněním dřívějších společenských mantinelů došlo v Československu po roce 1989 k široké liberalizaci. Jedním z mnoha projevů těchto společenských změn byl i rozmach markentingových akcí, které do té doby buď vůbec neexistovaly, nebo živořily na okraji širší veřejné pozornosti.
V rámci tohoto vývoje se mnozí nakladatelé či autoři chopili příležitosti a začali své nové knihy a nahrávky propagovat různými uvítacími akcemi, označovanými většinou jako křest knihy, křest desky, respektive křest nového cédéčka apod. Při nich je většinou nová kniha, deska, DVD atd. skutečně polita tekutinou, většinou šampaňským.
Došlo také k rozmachu křtů mláďat, jimiž se zoologické zahrady snaží propagovat svou činnost a upozornit na nové zvířecí přírůstky.
Že tento typ marketingové akce jaksi vytuneloval původní myšlenku křesťanského křtu, to asi nemá smysl nějak dál rozvádět.
Literatura
Knihy
Bratr Andrew: Pašerákem ve službách nejvyššího. Příběh holandského misionáře, který v dobách železné opony neohroženě pašoval duchovní literaturu do komunistických zemí. Jindřichův Hradec : Stefanos, 2007.
Periodika
- Národní politika 1929
- Naše pravda 1988
- Pochodeň 1988
- Pravda 1977, 1984, 1988
- Rudé právo 1946