Používáte při práci s archiváliemi bílé bavlněné rukavice? Nebo se naopak snažíte jejich používání vyhnout? Tento článek zkoumá účinek této dobře míněné snahy chránit naše nenahraditelné kulturně historické dědictví před znečištěním a poškozením. Respektuje oba názorové tábory a snaží se hledat praktický konsenzus. Zároveň se snaží apelovat na badatele, aby s archiváliemi pracovali především šetrně a bez spěchu.
Vůbec poprvé jsem se s používáním bílých bavlněných rukavic pro práci s archiváliemi setkal na přelomu tisíciletí v Británii. Byl to sugestivní zážitek, vidět správce kteréhosi fondu, jak s rukavicemi přináší fascikl písemností. V českých archivech se tou dobou s rukavicemi nepracovalo – alespoň tedy tam, kam jsem chodil studovat já. Ve Státním ústředním archivu (SÚA) se dbalo na to, aby si badatel při opisování písemností (fotoaparáty se nepoužívaly) nepokládal holé předloktí na dokumenty, aby dokumenty nemačkal a nepropotil. Bílé bavlněné rukavice tu ale zatím téma nebyly.
Stačilo pár let a západní trend z druhé poloviny devadesátých let se i v některých tuzemských archivech začal stávat normou. Souběžně s ním však rychle vyvstávaly i otázky, zda právě listování s bavlněnými rukavicemi na rukou nepoškozuje archiválie tím nejhorším možným způsobem.
Je to tedy je? Připomeňme si nejprve, proč by se rukavice za určitých okolností měly používat a proč jsou v některých badatelnách doporučovány.
Používání rukavic v archivu – Jaký mají účel
Hlavním důvodem nošení rukavic je chránění povrchu dokumentu před stopami způsobenými mastnými nebo zpocenými prsty a dlaněmi. Toto riziko nechceme nijak podceňovat. Některé materiály mohou být na lidský pot, – který tvoří voda, soli, tuky, bílkoviny, stopové prvky, močovina – skutečně velice citlivé.
Vedle potu nesvědčí archiváliím mastnota obecně. To znamená, že pokud máte ve zvyku promazávat si ruce několikrát denně regeneračním krémem za účelem hydratace kůže, je to rizikový faktor. Ať už budete pracovat s rukavicemi, nebo bez nich, měli byste si před vstupem do badatelny umýt ruce mýdlem, zabit je mastnot a pečlivě si je osušit. Praxe totiž ukazuje, že i badatelé pracující s rukavicemi je totiž tu a tam podvědomě sundají.
Zde je několik případů, kdy je ohleduplné používat rukavice, ať už badatelský řád takový požadavek obsahuje, či nikoli:
- Fotografické materiály jsou citlivé na pot i mastnotu. Existuje oprávněná obava, že bez použití rukavic povrch starých fotografií nenávratně poškodíte. Také na archivním filmu mohou zůstat viditelné otisky vašich prstů. Občasnému špatnému uchopení se prostě nedá ubránit. Rukavice v tomto případě dávají smysl.
- Zvláštní péči si zaslouží i některé vzácné listiny, inkunábule apod. Pracuje se s nimi většinou jinak než s kartonem plným strojopisných protokolů, takže riziko poškození mastnotou a potem může být archivem nadřazeno mechanickému poškození. Se starými listinami je navíc spojena větší obava z možného napadení plísněmi. Kdyby měl archiv jistotu, že má badatel suché ruce a není zbrklý, možná by po něm rukavice nepožadoval. Realita je ovšem složitější.
- Individuální péči vyžadují i některé 3D sbírkové předměty. Někdy prostě záleží na individuálním posouzení a charakteru konkrétního předmětu.
- Rovněž tak platí, že trápí-li vás abnormální pocení dlaní (hyperhidróza), není co řešit. Bez rukavic se neobejdete.
Kdykoli je však badatel badatelským řádem vyzván, aby při práci s archiváliemi používal rukavice, měl by je používat. Zároveň by měl ctít osobní odpovědnost pracovat s archiváliemi nikoli ve chvatu a zbrkle, ale pomalu a opatrně. S rukavicemi totiž do hry vstupuje nový rizikový faktor: mechanické poškození.
Archivní rukavice – Více škody než užitku?
Nasazením rukavic přichází vaše ruce o bezprostřední kontakt s archiválií. Papíru se už nedotýkají citlivé konečky prstů, ale látková rukavice. I když se to nezdá, při listování nebo oddělování jednotlivých stránek je člověk najednou docela neohrabaný. Když si k tomu přičtete určitou svižnost při otáčení listů a příležitostnou zbrklost, nechtěné natržení papíru se vyloženě nabízí. O látkové rukavice se navíc mohou zachytit křehké nebo poškozené okraje archiválií.
Pokud se s navlečenými rukavicemi rozhodnete listovat některými novinami a časopisy z 19. a 20. století, je velmi pravděpodobné, že některá stránka vaše neohrabané listování nevydrží. Křehký a vysušený papír některých tiskovin z té doby je pověstný.
A pak je tu ještě jedna situace, se kterou se řada badatelů už rovněž setkala: Prolistovali jste pár ušmudlaných stránek a rukavice z nich máte pořádně zašpiněné. Pak si ale přinesete nový karton s úplně jinými, čistými bílými písemnostmi. Začnete s nimi pracovat a najednou vidíte, že jste je nenávratně zašpinili. – Pokud byste pracovali bez rukavic, dávno byste si třením mezi prsty všimli, že máte ruce špinavé a šli byste si je umýt. Psychologie práce s rukavicemi je ale úplně jiná.
Právě z těchto důvodů některé archivy od plošného užívání rukavic upouštějí a trvají na nich jen v případě studia starých listin. V každé instituci je však situace trochu jiná a badatelé by to měli respektovat. Největší odpovědnost ostatně leží během studia především na nich. Ať už při manipulaci s archiváliemi pracujeme s rukavicemi, nebo bez nich, listujte pomalu a šetrně. Ruce si průběžně myjte a osušujte.
Nitrilové rukavice
Vedle bílých bavlněných rukavic propagují někteří archiváři nitrilové rukavice. I vůči jejich plošnému jsou ale slyšet vážné připomínky. Nitrilové rukavice jsou primárně navrženy pro práci s rozpouštědly, nikoli s archiváliemi. Pro řadu lidí jsou navíc dost nepohodlné, špatně se nasazují i sundávají a potí se v nich ruce. Jsou jednorázové, neekologické a nijak výrazně neřeší ani citlivost. Některé navíc obsahují mastek (pudr) pro snazší navlékání na ruku, což je pro práci s archiváliemi další komplikace.
Opět ale závisí na účelu a rozsahu jejich využívání. Třeba americká Library of Congress doporučuje nitrilové nebo PVC rukavice vždy, když u probádávaného artefaktu existuje podezření na ohrožení zdraví z důvodu plísně, arsenu apod. To dává logiku.
Nicméně i tato autoritativní instituce akcentuje v prvé řadě čisté ruce umyté mýdlem a důkladně osušené. Pro manipulaci s fotografiemi a s knihami, které mají kovové nebo slonovinové součástky, doporučuje Kongresová knihovna rukavice – nitrilové, PVC nebo takové, které nepouštění bavlněná vlákna.
V ještě ostřejším duchu se vyjadřují konzervátoři z International Preservation News. Používání rukavic je podle nich nebezpečný a „všudypřítomný mýtus“, který může vést k trhání stránek.
Respektujte požadavky konkrétního archivu
Zjistěte si, jaké požadavky klade na badatele konkrétní archiv, ve kterém chcete studovat. Požadavky jednotlivých institucí jsou totiž individuální a nekonzistentní. Zatímco v některých archivech musíte mít bílé rukavice nasazeny při práci s jakoukoli archiválii, jinde jsou vyžadovány jen při manipulaci s nejstaršími listinami.
Archiváře dělají maximum, aby naše společné dědictví uchránili. Zároveň jsou vázáni interními dokumenty příslušné instituce. Nemá smysl nad tím v badatelně vést zbytečné debaty.
Několik postřehů a doporučení z osobní praxe
Pokud mi to příslušný badatelský řád umožňuje, používám rukavice podle individuálního úsudku. Každý archivní fond může mít trochu jinou technickou i hygienickou úroveň.
Osobně používám rukavice kdykoli, když si vyzvedávám karton s písemnostmi. Některé kartonové krabice jsou uloženy v zaprášených regálech a podle toho vypadají. Nemám v úmyslu se on nich zašpinit. Ovšem v momentě, když z krabice vyndám jednotlivé složky, rukavice odkládám – pokud mi je výslovně nenařizuje badatelský řád. Ruce mám suché a čisté.
Bez rukavic se většinou neobejdu v okamžiku, když pro klienta začínám vybudovat jeho privátní archiv. Na úplném začátku se totiž často musím vypořádat s hromadou špinavých krabic a papírů, doposud naskládaných někde v garáži, ve skladu, ve sklepě, na půdě apod. Rukavice jsou v tu chvíli nezbytné především z hygienického hlediska. O ochraně písemností se prozatím nedá vůbec mluvit.
Někdy rukavice používám při instalaci výstav, při instalaci s originálními artefakty. Záleží ale na okolnostech a osobní zkušenosti.
A jedna specialita, kde většinou rukavice nikdo nevyžaduje, ale já se bez nich občas neobejdu: Veřejné počítače v badatelnách a knihovnách. V některých případech stačí letmý pohled na zanesenou klávesnici a ušmudlanou myš a vím, že to bez rukavic nedám.
Pozor na zlozvyky
Jestliže používáte rukavice, dbejte na správnou velikost.
Pozor na necitlivé zacházení s archiváliemi. Nikam nespěchejte. Zbrklé listování folianty vede k jejich poškozování bez ohledu na to, zda máte ruce holé nebo pracujete v rukavicích.
Když se vám ruce začnou potit při vzrušení z nečekaného objevu, zvýšený pot by vás měl vést k zodpovědnějšímu a častějšímu mytí rukou.
Pokud máte ve zvyku si před otočením stránky naslinit prst, je úplně jedno, jestli používáte rukavice nebo holé ruce. Archiváliím ani vašemu zdraví to neprospívá.
ZB