Říkalo se o něm, že je to takový český Rembrandt. A nutno uznat, že svou fascinující malířskou hrou šerosvitu a temnosvitu, kterou na svých obrazech rozehrává, dokáže tu a tam zapůsobit jako holandský mistr. Ostatně pro Čechy kdysi Brandl znamenal totéž, co Tizian pro Benátky, Albrecht Dürer pro Německo a Peter Paul Rubens pro Flandry.
Maloval snadno a rychle. Tak jako byl dynamický a nezkrotný i celý jeho život. Petr Jan Brandl (1668–1735), malíř vrcholného českého baroka, který je spolu s Karlem Škrétou, Josefem Mánesem, Alfonsem Muchou a Mikolášem Alšem považován za jednoho z nejpopulárnějších tuzemských malířů. Aktuálně je mu věnována výstava v Praze na Malostranské.
Petr Brandl a jeho údajná finanční (ne)gramotnost
Autoři výstavy naznačují, že Brandl byl – řečeno moderní terminologií – finančně negramotný. Poukazují přitom na to, že po celý život s penězi zacházel velice neuváženě. Na dluh si kupoval drahé exotické pochoutky, tabák, víno, drahé látky, oděvy i všechny dobové kratochvíle. Musí to ale nutně znamenat, že Brandlovi chyběla finanční gramotnost? Skutečnost je mnohem zajímavější.
Finanční gramotnost představuje soubor znalostí a dovedností, které člověku umožňují porozumět finančnímu světu. Díky tomu je schopen s penězi správně zacházet v různých životních situacích. Dokáže finančně plánovat, uvědomuje si možná rizika, je schopen se pustit do investic, svou gramotnost dál rozvíjí atd.
Jako i v jiných oblastech znalostí a dovedností, také v oblasti finanční gramotnosti se velká část lidí nachází v určitém bodě dlouhé přímky. Kam bychom na takovou přímku umístili Petra Brandla? Že by někam na konec, mezi jedince, kteří finančnímu světu vůbec nerozumí? Ale kdeže.
I umělci mohou být schopní kontrolovat své finance
Je pravdou, že Brandl byl člověk nezodpovědný. Dokonalý „bohém“ v uměleckém smyslu slova – bezstarostně a nespořádaně žijící nadaný člověk. To ale není synonymem finanční negramotnosti. Celá řada umělců strategicky plánovat umí pokoušel se o to i Petr Brandl. Všimněme si třeba, jakou činností se zabýval v letech 1710 až 1715, tedy ve svých 42–47 letech: Podnikal v dolování zlata v Jílovém u Prahy.
Už jen skutečnost, že se rozhodl v takovém projektu angažovat, odhaluje u něho jisté podnikatelské ambice a touhu zajistit si nějaký pasivní příjem. Nehospodařit jenom s tím, co vydělá svými malířskými službami. Dolování zlata věnoval dlouhých pět let a malování v té době odsunul na vedlejší kolej.
Sny podobného ražení mohou mít samozřejmě i lidé finančním světem zcela nepolíbení. Rozdíl mezi snílkem a realizátorem je však právě v odhodlání, v touze využít příležitost. Dojít až do bodu, kdy mohu zkusit investovat a zkusím to. A buďto uspějí, nebo si alespoň s pocitem osobního zadostiučinění řeknou: „Tak jsem to aspoň zkusil.“
V definitivním hodnocení Brandlovy údajné finanční negramotnosti je proto třeba opatrnosti. Neochota počítat náklady není synonymem pro neschopnost spočítat si náklady.
Zodpovědnost je víc než finanční gramotnost
Pokus o zbohatnutí těžbou zlata Brandlovi nevyšel. Zisk nebyl takový, kolik očekával. Těžba drahých kovů je vždycky ošidná. Pod zem nevidíte. Navíc možná nebyl člověkem na svém místě. V oboru byl nováčkem a potřebné manažerské schopnosti doposud taky nikde nepotřeboval.
Skutečným problémem jeho celoživotních finančních potíží nicméně nebyla finanční negramotnost ani špatný důlní management, ale obyčejná lehkovážnost. Chtěl si žít na vysoké noze, jako šlechtic, pro které pracoval, aniž na to ale měl. Jeho výdaje tvořily víc než jeho příjem, protože utrácel víc, než kolik dostával. Důvodem ale nebyla neschopnost spočítat si náklady. Problémem byla neochota se účty vážně zabývat a přiznat si, že si prostě žije nad poměry.
A to je zásadní rozdíl! Americký bankéř Bernard Madoff, který byl v roce 2008 zatčen a obviněn z jednoho z rozsáhlejších finančních podvodů v americké historii (tzv. Ponziho schéma), nebyl finančně negramotný. Byl to podvodník. Brandl byl samozřejmě jiný případ. Ani v jeho případě ovšem nelze za finančními problémy hledat neschopnost analytického uvažování. Brandl nebyl ochotný aplikovat základní početní operace do praktického života. Myslel si, že svou genialitou vyzraje nad systémem a v tom spočítání největší varování z jeho života. Podcenil míru své nezodpovědnosti.
Nesplácel své závazky a nedodržoval sjednané smlouvy. Poseděl si za to dokonce ve vězení. Vedle toho skutečného především ve vězení domácím, které ho mělo donutit, aby zhotovil, co slíbil a zaplatil, co dlužil. A tak výsledkem jeho nezodpovědného opulentního života a slibů byla nakonec nucená umělecká činnost pod zámkem.
Zvykl si, jak mu často všechno procházelo
S jídlem roste chuť a Brandl toho byl ukázkovým příkladem. On si totiž zvykl, že může žít mimo systém a všechno mu bude procházet. Dlouho například odmítal vstoupit do malířského cechu a platit poplatky. Proč by totiž on – »geniální malíř« – měl být zatěžován daněmi, tak jako běžní umělci a řemeslníci.
Protože byl opravdu dobrý, někteří jeho klienti z řad šlechty k němu byli neobyčejně velkorysí. Trpěli mu jeho bonvivánství a tolerovali, že má tendenci se prezentovat jako jeden z nich. Že se stylizuje do pozice člena High Society a chodí s další honorací hrát míčové hry do malostranské míčovny.
Postupně ale Brandla jeho nezodpovědnost začala dohánět. Jeho fanfarónství mu zničilo manželství s ženou, která mu chtěla být oporou. Opakovaně se dostával do střetu s různými vymahači. Nakonec se stal tulákem bez domova, který je všude jenom na návštěvě. Zemřel jako opuštěný chudák a v chudobě, si nechával zdravý úsudek systematicky zatemňovat dočasnými požitky a bažením a vůči svým nejbližším se choval bezohledně.
Praktická historie
Nepleťme si pojmy finanční (ne)gramotnost a nezodpovědnost. Na Brandlově příkladu je dobře vidět, že nezodpovědného člověka před fatálním koncem neochrání sebelepší znalost finančních toků. Brandl si mohl péče řádného hospodáře všimnout už u svých rodičů, později u své manželky, disciplíně se ale vědomě vzpíral. Možná si dokonce myslel, že na ostatní vyzrál, protože byl kumštýřem opravdu výjimečným. S finančními toky byl v obecné rovině seznámen víc než dobře. Mnohé poplatky se mu přesto platit nechtělo, stejně jako pro něho nebylo samozřejmostí dostát svému slovu. Konexe nějaký čas pomáhat mohou, ale ne věčně. Z toho plyne poučení, že ani sebelepší mistr není donekonečna v bezpečí a před svými dluhy většinou neuteče.