Před téměř 200 lety naletělo několik tisíc Američanů, a po nich tisíce dalších Evropanů, na fake news / hoax, informující o údajném objevu života na Měsíci. Newyorské bulvární noviny The Sun tehdy publikovaly senzaci, kterou můžeme stručně shrnout asi následovně:
S pomocí nejnovějšího teleskopu se na Měsíci podařilo objevit život. Měsíčňané vypadají trochu jako lidé. Mají však obrovská netopýří křídla. Spolu s nimi žije na Měsíci i množství roztodivných zvířat: Například bizoni, kozy, jednorožci, dvounozí bobři bez ocasu a různí další živočichové. Díky dalekohledu mezinárodně uznávaného vědce nyní víme, že na Měsíci rostou stromy, jsou tam také oceány a krásné pláže s palmami. Vše, jak bylo vědeckým pozorováním zjištěno, bylo pro naše čtenářstvo pečlivě překresleno na přiložené kresbě.
Fotografie se teprve rodila. (Nejstarší dochované snímky pocházejí z let 1825–1839.) Bulvární The Sun proto reportáž doplnil »dokumentárními« litografiemi, které měly senzační objev »potvrzovat«. A masa lidí těm fake news zprávám a ilustracím skutečně uvěřila. Jak je to možné? Jak je možné, že tolik lidí tak snadno uvěří laciné dezinformaci?
Většina z nás má tendenci zprávám a jejich autorům důvěřovat
Série novinových článků, otištěná v bulvárním newyorském listu The Sun, měla všechny atributy, nezbytné pro úspěšnou zprávu: Byla šokující, působila vědecky, byla doprovázena ilustracemi a tak dále. Uvěřila by veřejnost takové zprávě i v současnosti, o téměř 200 let později?
Po pravdě řečeno to vyloučit nelze. Namísto litografických obrázků by článek samozřejmě musely doprovázet »věrohodné« fotografie z povrchu Měsíce. Většina čtenářů by ale nakonec fiktivní zprávě uvěřila z jiného důvodu: Stejně tako tehdy, ani dnes by si nedovedla představit, že autor článku může být tak drzý, že by si to celé vymyslel. Ale přesně to ve skutečnosti stalo. Autor zprávy o životě na Měsíci byl podvodník a lump.
Čtenářům by k odhalení fake news moc nepomohla ani základní sada skeptických otázek:
» Je zdroj / autor článku skutečně relevantní?
Články tvrdily, že autorem objevu je všeobecně respektovaný vědec. Žel momentálně působil v divočině jižní Afriky, a tak se k objevu nemohl blíže vyjádřit. Jaká náhoda…
» Lze zprávu ověřit z jiných důvěryhodných zdrojů?
Nelze! Nikdo nemá odpovídající dalekohled, ani tak ideální pozorovací podmínky, jaké jsou na Mysu Dobré naděje v jižní Africe.
» Je nadpis zprávy manipulativní? Působí na emoce?
Ano, ale neodpovídá to snad tak grandióznímu objevu?
» Cílí článek na předpojatost, zaujatost, stereotypy a rychlé soudy?
Ne. Anebo ano?
» Obsahuje zpráva doložitelná fakta, nebo pouze názory a emoce?
Články tvrdily, že se jedná o vědecká fakta. Jak si to může řadový občan ověřit? Nijak. Musí svým novinám důvěřovat. Kdo si vypěstoval důvěru k bulvárnímu tisku, dostane, co mu patří.
Dnes by takovou fake news nebo hoax vydavatel doplnil precizně zinscenovanými fotografiemi, možná i fingovaným videem, na kterém by promlouval údajný Sir John Herschel. Jeho obličej by byl samozřejmě uměle naklíčován a nadabován metodou deep fake.
Konspirační teorie
Podíváme-li se charakter moderních konspiračních teorií, které dnes kolují po internetu, bláznivost mnoha z nich si s velkým měsíčním podvodem nezadá. Co například některé moderní konspirační teorie tvrdí?
- Američané na Měsíci nikdy nepřistáli,
- tunguský meteorit byl ve skutečnosti experiment mimozemských civilizací,
- J. F. Kennedyho zabili mimozemšťané,
- planeta Země je dutá (případně placatá),
- očkování je jeden velký čipovací podvod atd.
Nelze proto vyloučit, že by i dnes fake news ve formě inovovaného „měsíčního podvodu“ alespoň na pár měsíců uvěřila široká veřejnost. S takovou dávkou drzosti a prolhanosti veřejnost prostě příliš nepočítá.
Lidé na Měsíci (kritická reflexe z roku 1935)
Níže převzatý článek pochází z roku 1935 a shrnuje klíčové parametry celé kauzy z roku 1835. Zjevné překlepy jsme odstranili, dobové stylistické zvyklosti jsme za účelem srozumitelnosti upravili jen v několika nezbytných případech. Redakční vsuvky jsou vloženy do hranatých závorek. Jednolitý text jsme pro přehlednost rozdělili do několika odstavců.
Lidé na Měsíci byly »objeveni« před sto lety – [údajně] slavným anglickým astronomem Sirem Johnem Herschelem – v sensační zprávě amerického novináře, která vzrušila celý vzdělaný svět na oné [americké] straně oceánu. Způsobila mnoho veselosti i zlé krve a zůstala zapsána v análech vědy a novinářství pod jménem Great Moon Hoax (Velký měsíční žert – hoax je velké vystřelení [si] z veřejnosti, nehorázný apríl).
Dne 25. srpna 1835 byla skoro celá stránka z deníku New York Sun věnována popisu velkých astronomických objevů, učiněných Sirem Johnem Herschelem, členem Královské společnosti atd., [uskutečněných během] jeho pozorování na Mysu Dobré naděje, které, pravil list v úvodě, vystaví nesmrtelný pomník věku, v němž žijeme, a hrdě vyznamenají přítomnou generaci lidské rasy pro všechny budoucí věky.
Bylo-li básnicky řečeno o člověku, že hvězdy jsou dědičnými odznaky jeho královské důstojnosti jako intelektuálního vládce všeho tvorstva, může se nyní [lidstvo] ověsiti Zvěrokruhem s hrdějším ještě vědomím své rozumové svrchovanosti.
Šest dní vycházelo [na stránkách New York Sun] líčení, nejprve dalekohledu [údajně] nově vynalezeného Herschelem, kterým je možno rozeznati na Měsíci předměty menší [než] palec a potom věci, které novým dalekohledem uviděl. Herschelův vynález měl spočívati v transfusi umělého světla ohniskovým předmětem vidění, jinými slovy: Osvětlováním optického obrazu utvořeného v ohnisku dalekohledu mělo se dosíci takové jeho jasnosti, že bylo možno zkoumati jej mocným mikroskopem.
(Dnes ovšem ví každý sekundán, že by obrazu v ohnisku osvětlením pomohl asi stejně, jako kdyby osvětlil obraz promítnutý na plátně kina: obraz by se ztratil.)
Použitím tohoto imaginárního vědeckého principu měl Herschel zjistiti na Měsíci zvířata, jako ovce, buvoly a antilopy, a konečně okřídlené létající lidi, které nazval Vespertilio-homo (netopýří člověk). V některých krajích měsíčních, zdáli se tito lidé vynikati značnou inteligencí, měli výstavné budovy, z nichž jedna se zdála [být] chrámem.
Články [deníku New York Sun] vzbudily takový zájem, že byly vydány v brožuře, jíž se [prý] za měsíc prodalo 60.000 výtisků; hned na to byla [brožura] vydána, také v Anglii, Francii a Německu a dala nalítnouti mnoha lidem.
Mezitím Herschel skutečně konal cenná pozorování jižního nebe z Mysu Dobré naděje, kam si rok předtím přestěhoval z Anglie svůj velký dalekohled a netušil, jak bylo zneužito jeho jména: Telegraf a rádio čekaly ještě na svého objevitele a pošta z Evropy do jižní Afriky trvala mnoho týdnů. Autorem tohoto velkého aprílu byl, jak se později ukázalo, novinář Richard Adams Locke (jenž se později stal šéfredaktorem N. Y. Sunu) a přestěhovaným francouzským hvězdářem [Jean-Nicolas] Nicolettem, který se prý chtěl pomstít slavnému svému kolegovi [François] Aragovi, jenž prý byl jedním z nepálených.
Dezinformace – proč vnikají a proč jsou úspěšné?
Co bylo podnětem pro vznik velkého měsíčního podvodu? Mamon, růst nákladu novin, nebo prostě možnost to udělat…
A teď si uvědomme, že moderní dezinformátoři mají mnohem závažnější důvody ke klamání veřejnosti: Žijeme v chaotické době. Manipulaci chtějí ovládat naše názory; usilují o rozdělování společnosti, propagování nesnášenlivosti vůči nejrůznějším minoritám, zpochybňování stávajících elit a autorit.
Jak s pochybnými informacemi (ne)pracovat
Znamená to, že už se vůbec ničemu nedá věřit? Určitě neznamená! Jak tedy postupovat, když nevíte, co si o nějaké „novince“ myslet a nemáte nástroje na to, jak si údaje ověřit?
- Pochybné zprávy nepřeposílejte.
- Pokud se jedná o důležitou zprávu, která zároveň vyvolává pochybnosti, kriticky ji analyzujte.
- Pokud zprávu nelze ověřit, buďte k ní rezervovaní. Nezapojujte se do zbytečných diskuzí.
Základní sadu otázek pro odhalování hoaxů a fake news najdete v článku Postfaktická éra: hoax a fake news.