Příběhy 20. století a jáchymovský „případ Vladimír Požár“ – Legenda? Skutečnost?

Český rozhlas připomíná ve včerejším vydání pořadu Příběhy 20. století smutnou kauzu jáchymovského trestance Vladimíra Požára, který zemřel v květnu roku 1957 na neblaze proslulém táboře Rovnost. Skutečnost ale možná byla trochu jiná, než jak pořad – podle vyprávění jednoho z pamětníků – uvádí.

Jáchymovské tábory – Legenda Vladimír Požár a Černá Máry

Fakta: Co skutečně víme

Dne 18. května 1957 byl v odpoledních hodinách, v táborové korekci na lágru Rovnost, nalezen oběšený pětatřicetiletý vězeň Vladimír Požár.

Příčina úmrtí – tvrzení a obvinění

Oficiální závěr úředních orgánů: Frustrovaný trestanec spáchal sebevraždu oběšením.

Neoficiální názor tradovaný mezi spoluvězni: Vladimír Požár byl umlácen nebo uškrcen.

Pamětníci z tábora Rovnost ze zabití vězně Požára postupněobviňovali následující členy personálu tábora:

  • Josef Vašíček, trestanci zvaný Fešák, náčelník trestaneckého tábora Rovnost;
  • příslušník táborové ostrahy (bachař), známý pod přezdívkou Černá Máry;
  • dvojice bachařů s přezdívkami Koloběžka a Ču-Te.

Pochybnosti a nejasnosti

Bezprostředně po Požárově úmrtí bylo prověřování celé události obratem definováno jako Požárova sebevražda. Ať už můžeme mít o tomto oficiálním závěru jakékoli – byť třeba i oprávněné – pochybnosti, je nutné brát zároveň v úvahu, že přímo u trestance Požára v okamžiku jeho smrti nikdo ze spoluvězňů nebyl. I kdybychom tedy oficiální verzi vyloučili jako závažně pochybnou s ohledem na všechny dobové okolnosti, nevzniká jejím popřením automaticky žádná jednoznačná opačná verze o Požárově smrti.

Jednotliví bývalí trestanci se totiž ve svých vzpomínkách na tuto událost rozcházejí. Z Požárova zabití obviňovali postupně několik různých příslušníků táborového personálu. Taková rozporuplnost samozřejmě vyvolává jisté pochybnosti o úsudku, paměti a nestrannosti těchto přímých, či vlastně nepřímých svědků. Snadno doložitelná skutečnost, že v uranových docházelo k mnoha různým nezákonnostem nikoho neopravňuje k tomu, aby na pozadí represivních kulis jáchymovských lágrů činil neprokazatelné závěry o určitém konkrétním smrtelném incidentu.

Vyšetřování nezákonností na Jáchymovsku

Prošetřování stížností na četné nezákonnosti v uranových táborech se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století věnovala zvláštní inspekce ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti. Více světla však do události v případu Požár nepřinesla.

V roce 1997 Požárovu kauzu znovu otevřel policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Také jeho pracovníci byli ale nuceni nakonec akceptovat původní verzi o sebevraždě, respektive – vlivem důkazní nouze – už nedokázali přijít s jinou alternativou.

Resumé: Dojmy nejsou fakta

Trestanec Vladimír Požár byl bezpochyby jednou z obětí represivního komunistického systému. Jak přesně ale zemřel, to dodnes nevíme. Dojmy nejsou fakta, hypotéza není prokázanou skutečností. Proto každý, kdo pracuje a následně komunikuje či publikuje některou ze vzpomínek (zvláště vzpomínky na politické či jiné represe), měl by nejprve kriticky vyhodnotit jejich obsah.

Vzpomínky pamětníků totalitních represí jsou někdy v dobré víře přijímány nekriticky. Nějak automaticky se počítá s tím, že pamětník si všechno pamatuje bezchybně, věci vidí z nadhledu a bez předsudků. To ale neodpovídá realitě. I pamětník je pouze člověk. Přejímání zbytečně emotivních, subjektivních a sugestivních vzpomínek, které nejsou věcně korigovány a nejsou zasazeny do správných souvislostí, může nevhodně narušit vznešený didaktický účel, pro který jsou vzpomínky pamětníků shromažďovány:

  1. Laické veřejnosti komplikují přesnější porozumění o fungování represivního systému – v tomto případě o jáchymovských uranových táborech.
  2. Nekritické přebírání pochybných vzpomínek poškozuje (v očích laické veřejnosti) narativní prameny a jejich původce jako celek.
  3. Pokud se namísto s fakty pracuje s legendami, dostávají tím do rukou mocnou zbraň ti, jejichž cílem je represivní charakter totalitních systémů relativizovat, bagatelizovat nebo zcela popírat.

Přes nezpochybnitelný mimořádný přínos terénního sběru vzpomínek, jaký instituce typu Post Bellum / Paměť národa a jiné podobné zajišťují, měli by jak editoři samotného zpracovatele, tak i pracovníci médií s těmito narativními prameny pracovat co možná nejzodpovědněji. Vytváření zkresleného mediálního obrazu „Jáchymovského pekla“, ve kterém byli trestanci kdykoli zabíjeni dle libovůle dozorců, totiž nikomu nepomáhá.

Podrobnější informace o případu Požár a mnoha dalších najdete v knize Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo.


Jáchymovské tábory

Související články