Recenze knihy „Vojáku Vladimíre…“. Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí. Sestavil, úvodní studii a k vydání připravil nakladatel. NZB, Praha 2009, 234 s.
Podtitul díla zní: Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí. Nejde zde o nějaký příběh s jasnou vyprávěcí linkou, vytržený pro svoji zajímavost. Kniha spíš připomíná sborník, neboť na problém a postavení odpíračů vojenské služby v době mezi dvěma světovými válkami, v období tzv. první republiky, nahlíží z několika úhlů a do značné hloubky. Nakladatel Zdeněk Bauer, který celek sestavil a vybavil jej úvodní studií, otevírá problém z nejširšího kontextu, jako problém svědomí: (kniha) sleduje vzájemné vazby mezi obecně uznávanými morálními hodnotami, odmítáním vojny, politickým pacifismem a náboženskou vírou.
Postupně se dozvídáme bližší souvislosti, setkáváme se s několika lidskými osudy. Prvním je Vladimír Rajda, k němuž směřoval Karel Čapek svůj sloupek v Lidových novinách v listopadu 1924 s titulkem: Prosba o milost. Tento kolářský mistr z Bohuslavic odmítl vojenskou službu z náboženských důvodů. Byl odsouzen, vězněn. Jeho advokát, Jindřich Groag, byl tím, kdo právě Čapkovi, nahlížejícímu záležitost z mravních aspektů, objasnil podrobnosti případu. Spisovatelovo angažmá pak právní zástupce „odpíračů“ využil ještě jednou, v případě svého klienta Karla Guziura, příslušníka církve adventistů. Tehdy, což dokládá přiložená korespondence, se na Čapkův popud do případu vložila dokonce prezidentská kancelář, postupně pak kompetentní vojenská místa a vojín mohl svoji službu dokončit jako zedník.
Publicistika Karla Čapka, korespondence s advokátem Jindřichem Groagem i dopisy obou vojínů, to je jen jedna část tohoto vyprávění. Čtenář je podrobně provázen celou problematikou a pojmoslovím, týkajících se názorů a postojů k tomu, kdy a jak bránit život vlastní i blízkých. Nechybí zde historický pohled, objasňující postoje a zdroje zastánců pacifismu, mírového hnutí, smiřujících náboženských uskupení. Záležitost je ale na druhou stranu dovedena až do současnosti (kap. Svědomí a /post/moderní společnost).
V knize „Vojáku Vladimíre…“ jde o podrobnou, zodpovědnou a odborně spolehlivou analýzu, fundovaně opřenou o podklady dějepisné, filosofické i etické. Není zde přítomno jednoduché volání po zachování míru, žádné pózy ani výzvy. Je tu předložen problém. Názor si musí čtenář formulovat sám.
Milena M. Marešová,
literární kritička a publicistka
(Text byl převzat se souhlasem autorky.)
Vizitka
PhDr. Milena M. Marešová, PhD. (1968, Třebíč), estetička, literární kritička, editorka. Absolvovala Katedru estetiky Filosofické fakulty University Karlovy. Pracovala jako knihovnice, asistentka Katedry estetiky, učila základy společenských věd. Od roku 2001 se věnuje odborné editorské činnosti (např. pro nakladatelství Prostor, Academia) a literární kritice. Publikovala v Lidových novinách, Literárních novinách, Revue Prostor, Naší rodině, Dějinách a současnosti, na internetových portálech Iliteratura a Vulgo.net; nyní především v časopise Host a v Českém rozhlase OnLine. Je členkou Redakční rady Portálu české literatury. Spolupracuje s Českým rozhlasem 3-Vltava. Žije v Praze a v Okříškách.