Na začátek dobrá zpráva: Pokud plánujete výzkum písemností z období Velkého moru, který jako Černá smrt kosil obyvatelstvo Evropy během 14. století, můžete být v klidu. Spory bakterie Yersinia pestis, které by potenciálně mohly na některých listinách z té doby existovat, už dávno zahynuly. Jak je to ale s jinými bakteriemi a plísněmi, které se na některých archiváliích mohou vyskytovat?
Pokud jste četli náš článek Rukavice v archivu – používat, či nepoužívat?, tak víte, že zdravotní a hygienické souvislosti nelze v archivu podceňovat. Archivářům patří obrovský dík za péči, kterou neutralizaci a ochraně starých listin, písemností, fotografií a dalších artefaktů věnují. Nicméně archiv není dezinfikovaná laboratoř!
Když četli, slinili si prsty jazykem
Každý badatel by měl proto do badatelny vstupovat se zodpovědností vůči archiváliím i vůči svému zdraví. Šokuje nás například, jak běžným jevem je olizování si prstů, které lze u některých badatelů běžně pozorovat. Jako by snad neznali příběh o mnichovi, který – čítaje tajemnou knihu Finis Africae – nevěda, že je napuštěná jedem. Takže každý, kdo jejími folianty dychtivě listoval a slinil si prsty, se trávil…
Jistě, to je fiktivní příběh Jméno růže z pera slovutného Umberta Eca. Naprostá většina knih či archiválií ale žádným jedem napuštěna není. Maximálně tak jedem duševním, nikoli však biologickým. To ovšem neznamená, že je zdravotně nezávadné papíry v badatelnách a knihovnách olizovat.
Škodí to archiváliím, ubližuje to badatelům. – Mimochodem, některé archiválie jsou chemicky ošetřeny. Mňam!
V archivu je rizikové pracoviště
Před víc jak dvěma dekádami vyšel v moravské Rovnosti drobný článek. Mnohé se od té doby jistě vylepšilo, nicméně podstata některých rizik zůstává identická.
Například?
Podívejte se na krátké video v úvodu tohoto článku. Je na něm šupinatá rybenka domácí. Olizovali byste ji? Asi ne. Ale co stránky, po kterých běhá?