Jurij Moravec, syn ministra »protektorátní osvěty« Emanuela Moravce, byl hlasitým kritikem svého otce a mimo to i nadaným impresionistickým malířem.
Základní životopisné údaje o životě Jury Moravce, člena slavné skautské Dvojky spisovatele Jaroslava Foglara, si můžete přečíst v objevné a čtivé publikaci Klub zvídavých dětí • Jaroslav Foglar a Protektorát. Následující článek nás naopak seznámí s Jurovou uměleckou poválečnou tvorbou.
Jurij Moravec miloval umění
Jurij, zvaný též Jura, začal studovat na německé umělecké akademii v Praze v roce 1938, respektive 1940. Studoval u profesorů Jindřicha Hönicha (1873–1957), Maxe Švabinského (1873–1962) a Josefa Vietzeho (1902–1988). Do jeho dalšího uměleckého rozvoje však zasáhla okupace republiky a také Jurův otec – exponovaný představitel okupačního režimu, ministr vlády a vedoucí představitel Kuratoria pro výchovu mládeže – Emanuel Moravec. Syn Jurij neměl přes veškerý svůj vzdor mnoho možností, jak se ubránit vnucenému přijetí německého občanství. Následně byl Jura donucen vstoupit i do německé armády (1942), kde sloužil jako válečný korespondent, armádní kreslíř a překladatel.
Po válce byl Jurij Moravec zajat, odsouzen a několik let strávil v trestaneckých pracovních oddílech.
- Aktualizace z 1. 11. 2019: Jurij Moravec byl mimo jiné nucen těžit uranovou rudu v jednom z jáchymovských táborů. Zajímavá svědectví jsou zmiňována v knize Jáchymovské tábory – PEKLO, ve kterém MRZLO.
Propuštěn na svobodu byl Jurij Moravec zřejmě na podzim roku 1952. Následně měl být zařazen do sběrného tábora k odsunu, nicméně na území Československa zůstával až do roku 1956.
Důvody jsou nejasné. Když však uvážíme, že podobným způsobem bylo tehdy ve vycestování bráněno i jiným civilním pracovním silám německého etnika, lze si důvody zřejmě domyslet. Republika s proletářsky řízeným hospodářstvím potřebovala každou dostupnou lidskou sílu. Nakonec však Jurij povolení k vycestování přeci jen získal a v roce 1956 mohl vycestovat.
Změnil si identitu. Stal se z něj Georg Morawetz
Pod jménem Georg Alexander Morawetz se usadil v bádensko-württemberském Ludwigsburgu na jihozápadě Německa. Teprve nyní se mohl začít opět naplno věnovat svému malování, což mu také pomáhalo v nalezení ztraceného vnitřního klidu.
Učarovala mu krajina Schwarzwaldu, jako stvořená pro jeho impresionistické krajinomalby. Mezi jeho díly však už tehdy byla i řada zátiší a solitérních portrétů. Přirozenou cestou navázal komunikaci se stuttgartskou galerií Kunsthaus Bühler, která se až do dnešních dnů stará o významnou část jeho pozůstalosti. První výstavu zde pětatřicetiletému Jurimu-Georgovi uspořádali v roce 1958.
Milovaná Provence
Moravec, nyní vlastně už Morawetz, zpočátku velmi těžce zápasit s důsledky svého zajetí. Trpěl depresivními náladami, které často narušovaly jeho umělecké aktivity. Schwarzwald se tak často zdál až příliš temný, nedostatečně slunný pro Juriho impresionistické malby.
Vnitřní klid se proto vydal hledat do Provence na jihovýchodě Francie, kterou shodou náhod poznal během druhé světové války v uniformě německého vojáka. Už tehdy byl fascinován touto sluncem zalitou krajinou zvláštností její vegetace, jejích domů a lidí.
- Aktualizace z 25. 6. 2020: Zoufalý Jurij Moravec píše prezidentovi Antonínu Zápotockému.
Roku 1959 uskutečnil svůj plán a usadil se v malé vesnici Gigondas nedaleko města Carpentras. Jak uvádí galerista Kunsthaus Bühler v jednom ze svých katalogů, malíř se chtěl dostat pryč z města a jeho shonu a najít vnitřní uklidnění v přírodě.
V malebné provensálské krajině k tomu dostal požehnaně příležitostí. Jeho intenzivní umělecké prožitky jsou vlivem jeho nezměrné píle zachyceny na množství uměleckých pláten, která dnes mohou znalci i laici obdivovat.
S minulostí se Moravec vyrovnával celý život
Malíř na nich zachytil osamělou krásu čisté přírody nebo nerušený klid nedělního odpoledne, jindy naopak shon na trhu v jihofrancouzském Arles nebo vzrušující vibrace pochodu býčích zápasníků.
V roce 1964 znovu navštívil Stuttgart a namaloval několik nádherných scenérií Švábské Jury. Některé z nich jsou dnes ve sbírce Städtische Galerie Albstadt. Zemřel náhle během své práce na selhání srdce dne 2. července 1964 v Gigondas.
Za sebou měl složité dětství, válečné útrapy, uranové jáchymovské peklo, ale také třeba výstavu ve francouzském Salónu d’Art Moderne, která mu vynesla Prix de Paris. Byl uprostřed života, plný své práce, krátce před průlomem k mezinárodnímu úspěchu – dostal nabídku k vyučování na Letní akademii v Salcburku. Zůstávají jeho četné práce, dodnes svědčící o jeho umělecké osobnosti. Jsou to obrázky plné krásy, vytvořené s vážností a láskou.
Text byl zpracován v rámci výzkumného projektu ResearchWritercz. Podrobnější informace, zdroje a doplňující materiály poskytujeme na vyžádání, většinou jako součást placeného balíčku nebo reciproční služby.