Během přípravy knihy Jáchymovské tábory – PEKLO, ve kterém MRZLO, kterou se snažíme přispět ke splátce dluhu dosavadní historiografie vůči uranovým táborům při Jáchymovských dolech, objevují se prakticky neustále nečekané objevy. Jedním z nich je soustava zajateckých táborů GUPVI, které v tuzemsku fungovaly mezi roky 1946 až 1950. Práce, které na toto téma v minulosti publikoval Otto Böss, Dušan Janák nebo František Bártík, jsme se snažili syntetizovat do jednoho knižního svazku a doplnit o další nové informace.
V knize Jáchymovské tábory – PEKLO, ve kterém MRZLO přinášíme podrobné odkazy na dohledané archiválie i dostupnou literaturu. Níže uvádíme stručný výčet zajateckých táborů, které fungovaly pod správou Centrálního tábora v údolí jáchymovského Stísněného potoka. Jedná se celkem o třináct táborových areálů různé velikosti. Podrobnosti a obrazové materiály najdete v tištěné knize.
Rovnost
Táborové baráky v areálu důlního závodu Rovnost I, na návrší mezi Jáchymovem a Eliášovým údolím. Před rokem 1945 byla lokalita známá jako Zimmerhöhe, dnes prostě Důlní vrchy. Původní zdejší šachta Rudolf, později přejmenovaná na důl Werner, byla v roce 1945 rebrandována na Rovnost I, závod n. p. Jáchymovské doly. Tábor pro válečné zajatce – bývalé německé vojáky – zde sovětská Hlavní správa válečných zajatců a internovaných (GUPVI) provozovala od února 1946 do září 1949. Následně byl táborový areál přeměněn za trestanecký tábor pro československé politické, retribuční a kriminální vězně.
Bratrství
Tábor v údolí Klínoveckého potoka, postavený v areálu dolu Bratrství – před rokem 1945 známého jako Šachta saských šlechticů. Tábor byl v provozu od jara 1946 do 28. ledna 1950. Po tomto datu byl táborový areál využíván jako trestanecký tábor pro československé politické, retribuční a kriminální vězně.
Zwittermühl (Háje)
Táborové baráky severozápadně od Jáchymova, v místech dnes již vysídlené a zaniklé vesnice Zwittermühl (česky Háje), ležící kdysi v údolí řeky Černé asi pět kilometrů východně od obce Potůčky. Zdejší původně stříbrné, respektive cínové doly se k těžbě uranové rudy pokoušel experimentálně využívat už meziválečný československý stát. Bez větších úspěchů. Po válce zde stejně neúspěšně zkoušeli těžit Sověti s využitím válečných zajatců. Zajatecká ubikace, fungující zřejmě v jednom z místních stavení, fungovala zřejmě nejpozději od jara 1947 do dubna 1948. Následně tábor zřejmě zanikl.
Breitenbach (Potůčky)
Zajatecký tábor na samé hranici Československé republiky. Od saského městečka Johanngeorgenstadt (které mimochodem v letech 1651–1654 založili pobělohorští exulanti z Čech) odděluje české Potůčky jen potok. Ve třicátých letech se zde nepříliš úspěšně pokoušela o těžbu uranové rudy karlovarská společnost Gewerkschaft zur Gewinnung von Wolfram- Kobalt und anderen Erzen. Po válce zkušební těžbu obnovily sovětské orgány s využitím nesvobodných pracovních sil. Zdejší tábor GUPVI fungoval od jara 1947 do 20. dubna 1949. Zajatci byli ubytováni v obecním baráku č. 42. Po odchodu zajatců tábor zřejmě zanikl.
Zvláštností důlního revíru Johanngeorgenstadt – Breitenbach jsou spojené podzemní důlní šachty, umožňující mnohačetný podzemní přechod mezi oběma státy. Tato okolnost byla i příčinou neobvyklého důlního vývoje v obci. Těžba uranové rudy s využitím válečných zajatců zde sice skončila v roce 1949, důlní činnost v Potůčkách však pokračovala. Z roku 1951 máme zprávu, že organizaci zdejší těžby převzaly Západočeské rudné doly (ZRD). Následně došlo k mezinárodní dohodě, podle které naleziště v Potůčkách převzala od podzimu 1954 sovětsko-německá těžební společnost Wismut (měla své těžební aktivity v katastru saského Johanngeorgenstadtu). Těžba v Potůčkách byla nakonec ukončena až v roce 1957.
Sejfy / Seifen (Ryžovna)
Zajatecký tábor nedaleko Božího Daru, na místě dnes již prakticky neexistující obce. Také zde byla uranová ruda pokusně těžena už v meziválečném období. Po válce pak s pomocí německých zajatců od ledna 1947 do dubna 1949. Následně tábor zřejmě zanikl.
Abertamy
Poválečný zajatecký tábor v tradičním hornickém městečku. V provozu byly zdejší zajatecké ubikace od roku 1947 do října 1949. Po stažení válečných zajatců těžba uranové rudy v Abertamech pokračovala. Město se dokonce stalo jedním z center místní civilní uranové těžby.
Centrální tábor GUPVI
Tábor zřízený za účelem centrální evidence a koordinace činnosti jednotlivých poboček GUPVI v tuzemských uranových dolech. Zbudován byl v údolí Stísněného potoka, které se rozkládá za kopcem Stráž severovýchodně od Jáchymova. Centralnyj lager byl v provozu od 31. července 1947 do 28. ledna 1950. Následně se z něho stal tak zvaný Ústřední tábor v soustavě československých trestaneckých táborů. Změnou správy ze zajatecké na vězeňskou se podstata tábora nijak dramaticky nezměnila. Jen zde místo zajatců evidovali československé politické, retribuční a kriminální vězně, kteří byli od roku 1949 nasazeni v Jáchymovských dolech.
Mariánská
Zajatecký tábor nedaleko tradičního jáchymovského poutního místa Maria Sorg. Tábor začal fungovat někdy mezi roky 1947–1948. Provoz byl ukončen na jaře 1949, kdy byl areál postoupen československému ministerstvu spravedlnosti a jeho trestaneckým táborům. Kapucínský klášter Maria Sorg zabraly komunistické orgány počátkem září 1948 na základě fingovaného nálezu zbraní. Skutečnou příčinou záboru byl ovšem zájem vyčistit celou oblast od nespolehlivých osob, kombinovaný v tomto případě i s touhami represivních orgánů o zdejší nemovitosti. Baráky na Mariánské začaly sloužit potřebám SNB Jeřáb.
Svornost
Tábor zbudovaný nad nejstarším uranovým dolem, známým pod stejnojmenným označením Svornost. Zdejší zajatecký tábor byl uveden do provozu na přelomu jara a léta 1947. Počátkem prosince 1949 byl areál uvolněn pro československé vězně.
Eliáš
Zajatecký tábor zbudovaný ve svahu pod areálem dolu Rovnost I. Také v údolí Eliášova potoka se už kdysi těžilo. Po válce byla zdejší důlní činnost obnovena. Zdejší tábor pro zajatce fungoval od jara či léta 1947 do července 1949. Poté na jejich místo nastoupili političtí, retribuční a kriminální vězni československých soudů.
Vršek
Nejvýše položený tuzemský uranový tábor byl zbudován v hornické obci Welsberg neboli Vršek. Zajatci GUPVI zde byli drženi od roku 1947 do podzimu 1949. Následně, po malé přestávce, vznikl zde trestanecký tábor pro československé vězně.
Horní Slavkov
Vedle Jáchymovska soustředili sovětští prospektoři svůj zájem i na další potenciálně vhodné lokality. Jako smysluplná se zdála být zkušební těžba na Hornoslavkovsku u Karlových Varů a také na Příbramsku ve středních Čechách. U Horního Slavkova byl zajatecký tábor GUPVI uveden do provozu v srpnu 1947. K červenci 1949 byl jeho provoz postoupen československým orgánům, které zde zřídily trestanecký tábor, posléze známý jako Prokop.
Příbram (I a II)
Dva táborové areály pro své německé zajatce otevřely sovětské orgány GUPVI v červnu 1948 u středočeské Příbrami. Staly se základem pozdějšího trestaneckého areálu Vojna (Lešetice). Bývalí němečtí vojáci odsud byli eskortováni v listopadu 1949. Na jich místo přišli političtí, retribuční a kriminální vězni československých soudu.
Jáchymovská Tabačenka, Vykmanov a další souvislosti
Zajatecké tábory Zwittermühl (Háje), Breitenbach (Potůčky) a Sejfy / Seifen (Ryžovna) mohly být zřejmě tvořeny jedním či dvěma ubytovacími baráky. Početní stavy zdejších zajatců se nijak výrazně nezvyšovaly.
Jako početně nevelké zajatecké tábory zpočátku fungovaly i areály Vršek, Abertamy a Příbram. Jejich osazenstvo však postupně narůstalo.
Největší zajatecké tábory při tuzemských uranových dolech byly tábory Rovnost, Bratrství, Centrální tábor, Mariánská, Svornost, Eliáš, Horní Slavkov.
Vedle výše zmíněných pracoval určitý počet zajatců také na povrchu. Nejvíce jich potřebovala bývalá tabáková továrna v Jáchymově (Zigarrenfabrik Joachimsthal). Nejasná zůstává působnost sovětských orgánů v obci Vykmanov, který fungoval jako jedna z nárazníkových zón československých a sovětských orgánů. Formálně zde Sověti žádný areál neprovozovali. Zároveň si však na místo činili jistý nárok. Aby ne. Právě odtud se totiž do SSSR odvážela veškerá na uranová ruda natěžená na Jáchymovsku.
Podrobné informace najdete v nové knize kolektivu NZB, vydané pod názvem Jáchymovské tábory – PEKLO, ve kterém MRZLO.
