Píše jistý pan František, že prý máme v knize Klub zvídavých dětí • Jaroslav Foglar a Protektorát chybu v citaci na stranách 32 a 33. Citát prý neladí s reprodukcí časopisu Čigoligo, který je tam rovněž otištěn. Jakkoli s potěšením kvitujeme, že někdo čte dokonce i texty v obrazových přílohách, soud pana Františka je zbytečně unáhlený. Naše citace je totiž přesná.
„Můžete psát do Čigoliga všechny zprávy ze své třídy, nebo ze svých klubů a skautských oddílů.“ – Napsal Jaroslav Foglar tuto větu, nebo nenapsal?
Pan František její obsah zpochybňuje. Argumentuje tím, že reprodukce Čigoliga, otištěná rovněž v naší knize, obsahuje podobnou větu, ale s trochu jinou formulací. Chybí v ní důležitá zmínka o klubech. A tu my uvádíme jako jeden z důkazů, že Jaroslav Foglar věděl o existenci různých (sportovních a jiných) klubů ještě předtím, než zavedl ty své. Pan František si ale plete dvě různé pracovní verze časopisu Čigoligo – v tom to vězí.
RUKOPISNÁ versus STROJOPISNÁ verze Čigoliga
Jak uvádí zdrojový odkaz uvedený v naší knize, citace je převzata z rukopisné makety časopisu z roku 1932, což v knize výslovně uvádíme. Jak tato maketa vypadala můžete vidět na přiložených obrázcích. Citace je převzata z bodu č. 6. Viz níže ↓
Tuto rukopisnou pracovní maketu Jaroslav Foglar následně přepracoval do verze strojopisné, kterou s ohledem na obsah považujeme za první komerční návrh. Tato verze časopisu Čigoligo je přetištěna na obrázku v knize.
Mezi rukopisnou a strojopisnou variantou Čigoliga z roku 1932 je celá řada odlišností, byť strojopisná z původní rukopisné samozřejmě vychází. Odlišná je však koncepce a identický není ani text.
K omylu pana Františka došlo tedy tím, že si nedůsledně přečetl odkud citace pochází – z rukopisné verze. A začal větu hledat na první stránce strojopisné verze. Nikde přitom nebylo řečeno, že musela být na první, což už ho mohlo zarazit.
Bez chyb to skoro nejde
To samozřejmě neznamená, že je veškerá naše práce bez chyb. Sám mám vědomost o dvou zbytečných překlepech v KZD, naštěstí triviálních. Může ale být, že v knize postupně najdeme i některé věcné chyby. Knihu bez nějaké věcné nebo pravopisné chyby jsem ostatně snad ani neviděl.
Byly doby, kdy vydavatelé své knihy opatřovali papírky s nadpisem errata, pod kterým byl seznam chyb nalezených až po vytištění. Dnes se doba zrychlila, takže klasická ERRATA už zřejmě nikdo nevydává. To ale neznamená, že se tiskne bez věcných a pravopisných chyb.