Na podnět proslulého Fryčova knihkupectví v Liberci proběhl 16. června v prostorách knihkupectví zajímavý literární večer. Záštitu nad ním přijal skautský činovník a spisovatel Miloš Zapletal. Jeho hosty byli: nakladatel a editor Zdeněk Bauer, literární odborník Jiří Janáček a dětský psycholog Vladimír Píša. Předmětem zájmu besedy byl nakonec nejen Jaroslav Foglar a jeho díla, ale i směřování současné společnosti.
Hned úvodní Zapletalova otázka hostům i obecenstvu, zda současná mládež ještě potřebuje literární vzory srovnatelné se vzory v díle Jaroslava Foglara, určila poměrně výrazně svěřování celého večera.
Odpověď na Zapletalovu otázku byla v podstatě jednohlasná: Ano, i dnešní mladí potřebují vzory s charakterem. Kde je vzít a zda je v tomto ohledu možné něco více udělat, v tom se naopak účastníci rozcházeli. Podle některých je příležitostí Harry Potter, u části mládeže mimořádně populární. Jiní oprávněně namítali, že jeho příběhy nemají zcela jasně rozeznatelný morální rozměr a nadto jsou prosyceny okultismem.
Diskuze se pak pochopitelně vedla nad tím, zda současná společnost zažívá v nějakém smyslu historický civilizační úpadek, či nikoli. Zaznělo několik zajímavých argumentů. Vedle toho se samozřejmě také vzpomínalo a vyprávělo. Velkému zájmu se těšila kniha Mýtus zvaný Stínadla a některé detaily z foglarovského výzkumu, o něž se s přítomnými podělil editor knihy.
Miloš Zapletal a jeho hosté
Jednasedmdesátiletý Miloš Zapletal (1930) je stále vitální milovník přírody. Dodnes funguje bez internetového připojení a telefonu. Mnoho desítek let však žije i bez auta, televize a dalších vymožeností moderní doby. Vzhledem k tomu, že bez televize a auta s manželkou vychovával i své dvě dcery, člověk se až diví, že ho zatím nikdo neobvinil z extremismu, jak se dnes s oblibou činí.
Foto: Knihkupectví a antikvariát J. Fryče
Širší veřejnosti je Miloš Zapletal znám především jako tvůrce sborníků věnovaných různým hrám v terénu či pod střechou. Nejznámější je samozřejmě Zapletalova tetralogie Velká encyklopedie her (1985–1988), do níž shrnul většinu svých poznatků nasbíraných a nastudovaných od poloviny padesátých let.
Pro besedu s Milošem Zapletalem a jeho hosty organizátoři zvolili několik hostů. O zástupci nakladatelství NZB a editorovi knihy Mýtus zvaný Stínadla již byla zmínka. Vedle toho byl přítomen také Jiří Janáček (1927), který po značnou část svého života působil jako učitel. Několik let také pracoval také v Severočeském nakladatelství. Jako člen Syndikátu novinářů ČR, Obce spisovatelů a Teatrologické společnosti je publikačně aktivní v oblasti literárních věd a divadelnictví. Na setkání bylo příjemné naslouchat jeho vzpomínkám na dětství v okolí Blatné, kde si vysnil svou vlastní Jezerní kotlinu a naplno v ní jako kluk prožíval foglarovská dobrodružství.
Neplánovaně, ale o to zajímavěji, se do živé diskuze zapojil také Jan Klobouček – Brčko, který jako chlapec Foglarův oddíl navštěvoval a přispěl kdysi i do vzpomínkové publikace Jestřábe, díky (2000). (Nezaměňovat s Jiřím Červinkou, zvaným Brko, dlouholetým šéfredaktorem Malého Průvodce). Vedle toho se setkání účastnilo i několik dalších bývalých členů Foglarova skautského (později kryptoskautského) oddílu Dvojka.
Psycholog Vladimír Píša (1959) se projevil nejen jako znalec dnes hojně pochroumaných dětských duší, ale také jako znalec foglarovského světa. Na setkání přinesl několik vlastních starších vydání Foglarových knih, z nichž pak svižně dokázal listovat.
