ZET - Miloš Zapletal - ResearchWriter.cz • Rešerše a psaní

Miloš Zapletal (1930–2025), skautskou přezdívkou ZET, spisovatel literatury pro mládež, skautský redaktor a činovník, je považován za jednoho z výrazných ideových vůdců v oblasti zvané zážitková pedagogika.

Recenze knihy ZET – Miloš Zapletal. Editor Ivo Jirásek. 1. vydání. Univerzita Palackého, Olomouc 2010, 333 s. Součástí knihy je obsáhlý materiál Pět životů přímo z pera Miloše Zapletala. [Pozn.: V květnu 2025 jsme upravili životopisná data M. Z. v úvodu. Zbylý text článku ponecháváme ve tvaru z roku 2011.]

Jestliže byl pro několik tuzemských generací nejvýraznějším zážitkovým pedagogem Jaroslav Foglar, pak je Miloš Zapletal považován za jeho nejvýraznější pokračovatele. Právě z řad Foglarových příznivců proto logicky vzešel i podnět k vydání reprezentativního zapletalovského sborníku. Je příznačné, že se tak stalo i přes počáteční odpor samotného Zapletala.

Po Fenoménu Foglar je sborník ZET – Miloš Zapletal také druhým svazkem Edice Gymnasion, byť tentokrát je vydavatelem Univerzita palackého v Olomouci, alma mater editora publikace. Ivo Jirásek se práce editora opět ujal s nevšedním zaujetím a erudicí. Oproti sborníku Fenomén Foglar se mu zde dokonce ještě více podařilo scelit jednotlivé příspěvky do kompaktního sborníku.

Miloš Zapletal jako inspirátor

Hlavní myšlenkovou linkou je prostě Zapletalova nevšední píle a entuziasmus, který je v mnoha ohledech hoden napodobení. Inspiračně není sborník nijak omezován na skautské hnutí, turistiku mládeže a pedagogickou činnost. Významné jsou svým rozsahem i obsahem i oddíly věnované Zapletalově editorské, redakční, autorské a překladatelské práci.

Zkušený editor Ivo Jirásek navíc připomíná, že mnohé z činností Zapletalových je:

„Tradice, kterou je potřeba zdůrazňovat i v současném světě a rozkolísané společnosti: nestačí jenom vydělávat peníze, honit se za majetkem a společenskou prestiží, ale především poctivě pracovat. Smyslem života není jenom zábava a rozptýlení, ale také koncentrace, usebrání, sebereflexe nad cestou, po níž kráčíme.“

V hledání možností nějakým způsobem Miloše Zapletala napodobit se nese stěžejní část sborníku. Zapletalovy aktivity jako inspirační zdroj, jako zdroje motivace a jedinečnost z ohledem na vztah k přírodě a vysoké morální standardy.

Velkým přínosem sborníku jsou obsáhlé pasáže Zapletalova textu Pět životů. Tento souběžný text tvoří nejen v jistém smyslu samostatného průvodce celým sborníkem, ale zároveň čtenáři pomáhá lépe vnímat časovou a tematickou posloupnost.

Sběratel her a překladatel E. T. Setona

Miloš Zapletal je původně vystudovaný profesionální tělocvikář. Záběr jeho zájmů je však mnohem širší, díky čemuž se postupně přes tělovýchovu dostal ke sbírání her nebo dokonce ke studiu bengálštiny. V mysli většiny čtenářů a táborníků je samozřejmě v prvé řadě jakýmsi traperským guru, který hned několika generacím zprostředkovával množství her, dalším do povědomí vstoupil jako překladatel knihy kanadského spisovatele Ernesta Thompsona Setona (1860–1946).

Čtenář sborníku má prostřednictvím jednotlivých příspěvků možnost nahlédnout do peripetií Milošova osobního rozvoje, odehrávajícího se na pozadí složitého politického vývoje. Sleduje obtížná období skrytého skautingu a je na konec překvapen, že skautsky tak činorodý Zapletal vlastně důsledkem politických poryvů zažil neutajované skautské činnosti vlastně hrozně málo.

Zapletal jako filozof a duchovní mentor

Díky Zapletalovu textu Pět životů má čtenář možnost se blíže seznámit i názory Miloše Zapletala na řadu oblastí života, včetně náboženství, což je v českém sekulárním prostředí záležitost ojedinělá. Jako i v jiných ohledech zůstává Zapletal také na tomto poli nonkonformní:

„Sám jsem prošel katolickou výchovou, chodil jsem na nepovinné hodiny náboženství, dokonce jsem dostal kdysi od patera Kubíka, našeho katechety, knížečku s biblickými příběhy, do níž mi napsal věnování „Za píli v náboženství“, ale jak jsem rozumově dozrával, stávala se pro mne církevní dogmata stále nepřijatelnější, až jsem se za věřícího katolíka přestal považovat. Styk s Pavlem ve mně jen upevnil názor, že člověk má spoléhat na svůj vlastní rozum. Později jsem „konvertoval“ k náboženství, kterému říká Mahátmá Gándhí náboženství etické. To upravuje vztah člověka i k sobě samému, jiným lidem, všem živým tvorům i celém vesmíru na základě mravním a obejde se bez dogmat.“

K tomu si dovolím jen krátce poznamenat, že Miloš Zapletal zde, jakkoli jinak svébytný, sleduje ve svém spirituálním vývoji cestu vlastní i řadě dalších myslitelů. Útěk od prázdných církevních obřadů k etice bez Boha, je sice pořád lepší než útěk většinové profánní společnosti od náboženství vůbec. Jak však ukazují pečlivé analýzy života Móhandáse Gándhího nebo Lva Nikolajeviče Tolstého, jejich etika bez osoby boha je ve skutečnosti slepou cestou.

Miloš Zapletal jako autor a redaktor

Zajímavé jsou Zapletalovy postřehy ke sbírání redakčních zkušeností. Poučné je číst postřehy k Zapletalovu mnohaletému životu redaktora na volné noze. Dnes, kdy může s živnostenským oprávněním svobodně podnikat kdokoli, si to třeba ani neuvědomujeme. Zapletal však popisuje peripetie svobodného povolání v období komunismu.

Snad každý textový autor si rád přečte Zapletalovy vzpomínkové pasáže Jak psát nebo Editorem a překladatelem, v nichž je často nenápadným způsobem ukryto mnoho cenných rad. Co je naopak možná trochu škoda, je editorem vynechaná pasáž Zapletalových vzpomínek na jeho potíže s komunistickou Státní bezpečností (StB). Do žádné knihy se ale nevejde všechno.

Celkově je sborník ZET – Miloš Zapletal oproti předešlému sborníku Fenomén Foglar výrazně inspirativnější kniha. Směřuje čtenáře dopředu, byť zůstává provoněná starými časy, tradicí a vzpomínkami. Rozhodně nejde o knihu určenou přednostně sběratelům, jakkoli si ji určitě mnozí z nich rádi pořídí. Nic na tom nemění fakt, že závěrečný přehled díla Miloše Zapletala i výbor hlavních publikací o samotném ZETovi z nedávné doby je opět pojat velice noblesně a velkoryse. V jádru jde o sborník inspirativní a praktický, k němuž se lze bezpochyby vracet podobně, jako k Zapletalovým sbírkám her.

Knihu lze rovněž jednoznačně doporučit všem, kdo se zajímají o alternativní způsoby života, mají mírně pesimistický vztah k moderní civilizaci a hledají doplňující motivační zdroje. Jak k tomu ve svém textu Pět životů říká samotný Miloš Zapletal:

„Jiným jsem připadal – a dodnes připadám – jako podivín, který nikdy neměl auto, automatickou pračku, ledničku s mrazákem, chodí pěšky po městě, nosí staré šaty, nevyhazuje věci jen proto, že vyšly z módy, místo v hotelích spí pod stanem…“

– Pro nezasvěcené nutno dodat, že nejde o Zapletalovu nadsázku, ale že bez zmíněných vymožeností (s výjimkou osobního počítače, který využívá pro redakční práci) skutečně celoživotně žije nebo alespoň dlouhodobě žil.

A v tom je možná největší přínos celého sborníku. Publikace jistě není určena nikomu, kdo si chce udržovat černobílé vidění světa a jakékoli neobvyklé životní postoje a názory považuje za fanatismus, sektářství a společenské nebezpečí. Je otevřena otevřeným lidem.