Máte rádi pravidla? Pochopitelně, jak která. Bezúčelná a vnucená pravidla mohou být demotivující. Naproti tomu smysluplná pravidla, která definují cestu pro přehlednější a efektivnější práci, jsou užitečná. A pravidla, která fungují, nás motivují a rozradostňují.
Níže uvedená pravidla jsou praktické tipy a doporučení několika osobností, které většinou nejsou jejich originálními autory. Buď je precizně zformulovali, nebo je sesbírali v rámci svého zájmu o kvalitnější způsoby práce. Následně se o ně začali dělit s ostatními.
Orwellova pravidla pro psaní kvalitních textů
George Orwell napsal v roce 1946 esej Politics and the English Language, v níž kritizoval špatné návyky při psaní a různá komunikační klišé: Nesrozumitelné větné vazby, výplňková slova, nadužívání cizích slov a tak dále. Někdy taková nesrozumitelnost vzniká nechtěně – většinou z chvatu. Někdy ale autoři jako by chtěli záměrně působit více úředně, více vědecky, více autoritativně a nechtěli psát jednoduše.
Co přesně máme na mysli? Jako jeden z příkladů Orwell uvedl překlad biblické knihy Kazatel, kapitolu 9, verš 11, v němž král Šalomoun říká:
„Vrátil jsem se, abych viděl pod sluncem, že závod nepatří rychlým, ani bitva silným, ani jídlo a bohatství moudrým, ani přízeň šikovným, všechny je totiž postihuje čas a nečekané okolnosti.“
Vedle jednoduchého a jasného překladu, který svou živostí dává prostor fantazii, dal Orwell čtenáři možnost srovnání se zdánlivě precizním, ovšem zcela jalovým překladem:
„Objektivní zkoumání současných jevů vede k závěru, že úspěch či neúspěch v konkurenčních činnostech nemá tendenci odpovídat vrozeným schopnostem, ale že je třeba vždy počítat se značným prvkem nepředvídatelnosti.“
Vnímáte tu extrémní nesrozumitelnost, tu snobskou odtažitost a nulovou motivaci? Kam zmizelo jednoduché a jasné poučení, že tradiční kritéria lidského úspěchu jsou relativní?
Pečlivý autor, spisovatel, textař… si má podle Orwella u každého textu, který stvoří, položit následující otázky:
- Co chci říct?
- Jaká slova vyjádří myšlenku nejlépe?
- Jaký obraz nebo představa myšlenku objasní?
- Je použitý obraz dostatečně čerstvý, aby zapůsobil?
- Dala by se použitá věta zkrátit?
- Řekl jsem něco ošklivého, čemu se lze vyhnout?
Pokud jste na pochybách o účinku slov, držte se následujících pravidel:
- Nikdy nepoužívej metafory, přirovnání nebo jiné projevy, které jsou stylově charakteristické pro média.
- Nikdy nepoužívej dlouhé slovo, když vystačíš s krátkým.
- Když je možné slovo vypustit, tak jej vypusť.
- Nikdy nepoužívej trpný rod, když můžeš použít činný.
- Nikdy nepoužívej cizí frázi, vědecký termín nebo žargon, když můžeš najít běžný český ekvivalent.
- Poruš tato pravidla dřív, než ze sebe vypustíš něco barbarského.
Miloš Zapletal: Kdo chce psát, ten musí umět…
A zde je pár postřehů mnohaletého editora, překladatele a spisovatele Miloše Zapletala, jak je uvádí sborník ZET – Miloš Zapletal.
- Musí umět dobře ten jazyk, v němž píše. Pokud to není emigrant žijící v cizím jazykovém prostředí, má tuhle podmínku splněnou každý průměrně inteligentní Čech a Moravan. Dobře se naučil česky už před příchodem do školy a tuto znalost celý život prohlubuje.
- Musí mít o čem vyprávět druhým. To znamená, potřebuje životní zkušenosti a zážitky. Čím jich má víc, tím snáze nachází vhodná témata.
- Musí mít chuť o nich vyprávět druhým. A to patrně většina lidí nemá, jinak by byl knižní trh zaplavený původní tvorbou.
- Musí mít ohromnou vytrvalost. Tu potřebuje k tomu, aby se dokázal pouštět do psaní znovu a znovu, i poté, co ho jiní tvrdě zkritizují. Velkou vytrvalost vyžaduje upravování, opravování a doplňování napsaných textů, často je musíme celé zahodit a psát znovu. Tuto podmínku dokáže splnit jen málokdo z těch, kteří by rádi druhým vyprávěli. Zaskočí je poznání, že psaní je práce jako každá jiná, a k tomu práce velice namáhavá, někdy i bolestná. T. G. Masaryk kdysi řekl, že myšlení bolí. Dlouho jsem téhle často opakované větě nerozuměl. Teprve při psaní jsem pochopil, že tím myslí tu fázi myšlenkového pochodu, kdy se člověk pokouší své myšlenky zachytit na papír a přesně je formulovat slovy.
- Tvrdá, negativní kritika byla pro mne cennější než chvála, protože nejhorší pro každého autora je sebeuspokojení, neschopnost aspoň se zamyslet nad tím, co říkají jiní…
A našich tipech se teď posuneme ještě trochu dál. Od psaní a redigování ke koncepcím obecně:
Colin Powell a pravidla osobní harmonizace
Níže uvedený seznam třinácti pravidel sestavil před lety pro potřeby své i svých podřízených generál americké armády Colin Powell.
- Nic není tak hrozné, jak si teď myslíš. Zítra ráno to bude lepší.
- Klidně se kvůli problému rozčil. Ale pak jej vyřeš.
- Nedovol, abys byl spjat se svým postavením tak těsně, že když o ně přijdeš, zhroutíš se i ty.
- Dá se to zvládnout!
- Vybírej pečlivě. Co když to pak dostaneš?
- Nedovol, aby nepříznivá fakta stála v cestě dobrému rozhodnutí.
- Nemůžeš dělat rozhodnutí za někoho jiného. A neměl bys nechat někoho jiného dělat tvá.
- Kontroluj detaily.
- Děl se o zásluhy.
- Buď klidný. Buď laskavý.
- Měj svou vizi. Buď náročný.
- Nedej na obavy ani na sýčky.
- Stálý optimismus znásobuje sílu.
Donald Rumsfeld a pravidla skromnosti
Americký obchodník a politik Donald Rumsfeld si oblíbil a popularizoval následující soubor pracovních zásad:
- Zkuste dělat originální chyby, neopakujte zbytečně chyby svých předchůdců.
- Nezačněte si myslet, že jste prezident. Podle ústavy smí být jenom jeden.
- Naučte se říkat „Nevím“. Pokud to řeknete vždy, když to bude pravda, bude to často.
- Je snazší se do něčeho dostat, než se z toho dostat ven.
- Nemyslete si, že jste neomylný a nenahraditelný. Jak řekl Charles de Gaulle, nepostradatelných lidi jsou plné hřbitovy.
- Nedělejte nebo neříkejte věci, které byste neradi viděli na první stránce zítřejších deníků.
- Pokud o něčem pochybujete, nedělejte to.
- Pokud o tom stále pochybujete, udělejte to, co je správné.
- Pokud se snažíte vyhovět každému, někomu se to nebude líbit.
- Pokud si sestavujete pravidla, nikdy jich nemějte více než deset.