Čím se řídí psaní slova bible / Bible? A jaká je ta »správná« varianta? Do hry vstupuje hned několik hledisek, a tak záleží na tom, co přesně chcete říci. Připravujeme knihu s množstvím biblických odkazů, takže nás ta otázka momentálně dosti zaměstnává…
Z čistě jazykového hlediska se věc zdá být jasná. (Tedy alespoň na první pohled…) Máme přeci Pravidla českého pravopisu, podle kterých se slovo bible píše s malým počátečním písmenem. Proč potom ale i některá slovutná vědecká díla píší slovo Bible s velkým písmenem? Věc má totiž háček, který rozhodně nelze odbýt tím, že psaním malého „b“ údajně (podle některých jazykovědců) projevíme vědeckou nestrannost.
Slovo bible pochází z řečtiny a označuje svitky – knihy (= biblos, biblion). V běžných souvislostech by tak zdánlivě neměl být důvod psát počáteční velké písmeno. Co když se ale z běžného termínu stane značka pro určitou jedinečnou knihovnu nebo unikátní sborník? Za takové situace pak může být naopak vhodné psát počáteční písmeno velké – a vůbec nemusí jít o vyjádření osobního postoje pisatele.
Bible s malým „b“ je vlastně kterákoli kniha. Mimo řecky mluvící obyvatelstvo se však pod tímto označením už po staletí rozumí jeden konkrétní a zcela unikátní soubor náboženských knih. Je to „ta bible“… the Bible… Z běžného slova se stala zavedená značka – brand – unikátní označení. V tomto případě mimořádně značka s naprosto jedinečným vlivem, který jen těžko najde srovnání.
Existují různé oborové bible
Odvozením z tohoto unikátního brandu se v moderním sekularizovaném prostředí začala objevovat druhotná oborová označení. Například prý existuje jakási „bible gurmánů“ (např. gastronomický průvodce Michelin), jako „bible muslimů“ je někdy – poněkud neuváženě – označován Korán, termínem „podnikatelská bible“ je označováno hned několik příruček, případně i samotný business plan. Historicky nezpochybnitelný etalon (Svaté) Bible je tak předmětem apelativizace (zobecnění) ve formě různých oborových (taky)biblí.
Rozlišujeme tedy mezi Biblí tzv. Svatou (neboli Písmem Svatým) a biblí v obecném nebo přeneseném slova smyslu. Jak je odlišovat v zápisu, v sazbě? Nabízí se to nejpřirozenější: Používat počáteční velké písmeno, které splní podobnou funkci jako určitý člen v jazycích, které ho užívají (angl. aj.). A to nikoli nutně z osobní preference autora, ale z čistě logického odlišení a zdůraznění.
Jazykovědec by jistě mohl namítnout: Vždyť to ale není název! Má ale pravdu? To nelze jednoznačně říci. V obecné rovině platí, že oněch 66 knih, známých dnes jako Bible, nemá v jistém smyslu žádný původní souborný autorský název, protože nikdy neprošly standardním moderním vydavatelským procesem psaní – redakce – publikace. Bible vznikala mnohem složitějším způsobem (viz níže). V dobách jejího psaní se pro vznikající soubor vžilo označení Tóra (Zákon), Proroci, Tanach apod. Postupně se ustálilo vžité označení (Svaté) Písmo nebo (Svaté) Spisy. Ani to však není souborné autorské označení v tom smyslu, jako mu běžně rozumíme.
Že bychom tedy knihu knih vydávali bez názvu nebo jako „písmo“ s malým „p“? To by samozřejmě bylo pošetilé. Ve skutečnosti je označení Bible vžitým a zažitým názvem natolik silné, aby si velké počáteční písmeno určitě zasloužilo.
Co je to Bible
Bible je soubor historických, náboženských a didaktických textů, zapsaných původně v hebrejštině, aramejštině a řečtině. Jednotlivé knihy na sebe obsahově navazují, ačkoli byly zapisovány v rozmezí 1 600 let velice rozmanitými osobnostmi a psaní nebylo žádným člověkem koordinováno.
Ve svém úvodu Bible nejprve ve zkratce popisuje původ a účel existence planety Země. Následuje příběh o odmítnutí božské autority prvními lidmi, načež kniha popisuje rozmanité lidské pokusy řídit události na zemi nezávisle na Bohu. Ježíš Kristus, jako zvláštní Boží posel, měl podle Bible upozornit na to, že Bůh ve stanovený čas vrátí vymknuté události do původních kolejí a nastolí na zemi pořádek.
Bible nebyla psána pro učence ani pro klérus, ale jako životní kompas pro všechny lidi. Je až zarážející, že pokaždé, když o Bibli začal být mezi veřejností větší zájem, byla různými autoritami buď zakazována, zpochybňována, nebo zesměšňována.