Veřejně prospěšný spolek na podporu osob dotčených holocaustem pokládal ve dnech 18. a 19. června 2024 další kameny zmizelých, tzv. Stolpersteine. Jsme rádi, že jsme se mohli na jejich projektu několika rešeršemi drobnou měrou taky podílet.
Co je to Stolpersteine
Stolpersteine, doslova přeloženo „kameny, o které je třeba klopýtnout“, jsou uměleckou připomínkou a místem paměti obětí nacistického holokaustu. Pravděpodobně jste se s nimi už někdy také setkali: Jdete městem po chodníku a najednou vidíte, jak je několik dlažebních kostek nahrazeno kovovou cedulkou. Zastavíte se a čtete jméno či jména osob, které v tom době bydlely ještě na začátku nacistické okupace, dále místo zatčení nebo transportu a následně i datum úmrtí, resp. zavraždění dotyčných osob nacistickým režimem.
Autorem a původním realizátorem projektu Stolpersteine je německý umělec Gunter Demnig, který s jejich pokládkou začal v prosinci 1992. Dnes jsou Stolperstein pokládány po celé Evropě (od roku 2008 i v České republice). K realizaci každého kamene je potřeba zjistit a spolehlivě ověřit konkrétní lidský osud, zajistit veškerá povolení, souhlas městské části či jiného vlastníka chodníku, a nakonec i samotnou realizaci ve formě pokládky kamene odbornou firmou. Mimo to je samozřejmě na každý kámen potřeba sehnat i peníze z privátních zdrojů.
Významnou část administrativních a organizačních úkolů v Praze velkoryse zajišťuje Veřejně prospěšný spolek na podporu osob dotčených holocaustem, jehož představitelům patří za jejich práci obrovský dík. Dnešní pokládka byla zajímavá i položením prvního pražského kamene pro nežidovské oběti nacistických represí.
Stolpersteine Marie Veselá
Marie Veselá, rozená Scherberová, se narodila 25. února 1901 v Praze. V dospělosti pracovala jako vedoucí úřednice u tehdy známé firmy Janka a spol. v Radotíně, později na poště. Podle pamětníků vynikala pečlivostí a poctivostí.
1901, Praha – 1945, Ravensbrück. Zdroj: NZB.cz
Když se po narození dcery v polovině třicátých let rozhodla zvýšit skromné příjmy domácnosti o drobné podnikání, potřebný úřední souhlas získala i díky výborným referencím. Vybrala si živnost, která byla i na tehdejší dobu značně neobvyklá: provoz soukromé kanceláře „ztráty a nálezy“.
U tak choulostivé žádosti úřady pečlivě zkoumaly, zda je žadatelka osobou mravně a občansky spolehlivou. Jak se během šetření ukázalo, Marie Veselá zabránila svou svědomitostí ve firmě Janka a spol. defraudaci 5 000 korun, což by tehdy pro řadu lidí představovalo celoroční příjem. Příslušný úřad neměl proto k vydání potřebné koncese pro Marii Veselou žádných námitek.
V té době se Marie Veselá už také hlásila k víře svědků Jehovových, kteří byli i za První republiky veřejně známí distribucí náboženských tiskovin a propagací Bible. V roce 1933 se dokonce stala jedním ze čtyř statutárních činovníků Watch Tower Bible and Tract Society – Strážní věž, biblická atraktivní společnost, čs. větev, která zde zastupovala právní zájmy těchto věřících.
Za svých zásad Marie Veselá neslevila ani v pozdějších letech, důsledkem čehož byla během nacistické okupace zatčena a odvlečena do koncentračního tábora Ravensbrück. Svědkové Jehovovi totiž otevřeně odmítali podporovat nacistickou politiku, a nacisté je za to pronásledovali.
Dobové okolnosti přibližuje historička Pavla Plachá z Ústavu pro studium totalitních režimů ve své knize Zpřetrhané životy: „Důvod pro pronásledování jehovistů spočíval v jejich víře… V praxi se jejich postoje projevovaly například tím, že se odmítali účastnit voleb, neuznávali kult říšského vůdce Adolfa Hitlera, nezdravili nacistickým pozdravem, muži odmítali vojenskou službu v německé armádě a ženy práci pro válečný průmysl“. Ve svém okolí zároveň šířili otevřeně kritický postoj vůči hitlerovskému režimu.
V Čechách a na Moravě bylo za tyto postoje nacistickými okupanty uvězněno přes 200 svědků Jehovových. Někteří přežili a vrátili se domů, jiní položili cenu nejvyšší. Mezi ně patřila i Marie Veselá, která v Ravensbrücku zemřela 14. února 1945.
Stolpersteine připomínající Marii Veselou v žižkovské Milíčově ulici je ale symbolickou připomínkou i z jiného důvodu. Vždyť to byl kdysi právě Milíč z Kroměříže, který ve 14. století jako jeden z prvních v tuzemské historii otevřeně a nezávisle kázal z Bible, za což byl inkvizicí uvržen do žaláře. Marie Veselá bojovala svůj drobný privátní boj za podobné principy téměř 600 let po význačném Milíčovi. Zdravá pluralitní společnost potřebuje příklady obou, a ještě další takové.
Zasazení vzpomínkového kamene zmizelých se jménem paní Marie Veselé, se zúčastnili i zástupci radnice Městské části Praha 3.
