Podívejme se na pět základních postupů, které aplikujte vždy, když máte pocit, že vás někdo vodí za nos. Pokud se vám fotografie nebo filmový záběr zdají „cinknuté“ nebo vám nesedí jejich popisek, vždy se ptejte: 1) Jaký je zdroj? Kde je originál? 2) Kdo materiál vytvořil? 3) Kdy vznikl? 4) Kde vznikl? 5) Proč ho někdo vytvořil nebo šíří?
První dojem a kontext
Zkuste pojmenovat, co se vám na záběru nezdá. Snaží se fotografie doložit důležitou historickou událost, která je v rozporu s dosavadním poznáním? Pokud zmínky o takové události nenajdete v odborné literatuře, dobových pramenech, archivech ani ve vzpomínkách pamětníků, buďte nanejvýš obezřetní – obzvláště u šokujících výjevů. Podstata ověřování tkví v možnosti potvrdit si jednotlivé souvislosti. Příklady najdete ve videu.
1. Kde je originál?
Nevěřte automaticky snímku, který nepochází ze spolehlivého zdroje. Pokud držíte v ruce původní papírovou fotografii nebo její negativ, o její autenticitě většinou nemusíte pochybovat (byť i v temné komoře lze vytvořit fotomontáž). Podobně spolehlivé jsou reprodukce v solidních dobových publikacích (třeba z roku 1935).
U současných publikací už takovou jistotu nemáte. Autor mohl nekriticky převzít z internetu falzifikát, který nedokázal odhalit. Pokud je u klíčové historické události uveden zdroj „internet“ nebo „osobní archiv autora“, pochybnosti jsou na místě. Bez znalosti zdroje a rodokmenu (provenience) držíte v ruce jen „kukaččí vejce“ – neznáte kontext a skutečný příběh snímku se vám může snadno zkreslit.
2. Původ a okolnosti vzniku fotografie/videa
Ptejte se na povahu snímku:
- Propaganda nebo reklama? Příběh bude pravděpodobně smyšlený či manipulativní.
- Ateliérová fotografie? Jde o hru na realitu, pravděpodobně jen o aranžovanou rekonstrukci.
- Filmový záběr? Často dochází k záměně reality a fikce. K propagaci filmů se dříve vyráběly tzv. fotosky (papírové fotografie ze scén). Pokud někdo odstraní logo distributora, laik záměnu pozná jen stěží.
Významné historické snímky většinou pocházejí z archivů či fotobank, mají své evidenční číslo a signaturu (přesné označení uložení v archivu). Podle nich lze původ vystopovat. Problémem často není autenticita samotného snímku, ale autenticita příběhu, který mu někdo přisoudil.
Reverzní vyhledávání
Pokud k vám fotografie doputovala přes sociální sítě, využijte reverzní vyhledávání (pomocí Google Lens, TinEye či Bing Images). Tímto způsobem můžete zjistit:
- Nejstarší výskyt snímku na síti a jeho původní kontext.
- Zda s obrazem nebo popiskem někdo nemanipuloval.
- Zda již stejný problém neřešily weby pro fact-checking (ověřování pravdivosti zpráv).
Technická kontrola
Při analýze digitálního obrazu se zaměřte na technické detaily. I bez hlubších znalostí můžete snímek přiblížit (nazoomovat) a hledat stopy retuší: moaré (rušivý rastr), pixelizaci nebo podezřelé rozmazání.
U generativní AI sledujte specifické chyby:
- Deformované tváře v davových scénách.
- Asymetrické náušnice, brýle splývající s kůží nebo „plastovou“ texturu pleti.
- Stíny neodpovídající zdroji světla nebo fyzikální nelogičnosti ve videu.
3. Datace (kdy fotografie vznikla)
Prověřujte detaily, které mohou snímek usvědčit z anachronismu:
Obsah: Odpovídá oblečení, reklamy, nápisy nebo technika deklarovanému roku? (Např. reklama na firmu, která v té době neexistovala).
Metadata (EXIF): Digitální soubory obsahují neviditelné informace o datu pořízení a typu přístroje. Jde však o údaj, který lze snadno zfalšovat.
4. Geografická lokalizace
Pokud neznáte geografickou lokalitu, která je na fotografii zachycena, můžete opět zkusit reverzní vyhledávání nebo různá specializovaná diskuzní fóra.
Vedle toho opět sledujte i příběh, který fotografii obaluje. Popisek například uvádí, že je na snímku zachycen katolický kostel. Ověřte si to. Podívejte se do encyklopedií a databází, protože možná tehdy v té vesnici žádný katolický kostel nebyl.
S pomocí starých map, starých leteckých i pouličních fotografií nebo s pomocí moderních Google Maps/Street View můžete porovnat urbanistický a přírodní vývoj v oblasti. Rozmístění a siluety budov, křižovatek, kopce/horizontu a zjistit, jestli vás někdo netahá za nos fotografií budov, které v dané době v uvedené lokalitě vůbec nestály.
5. Komu to slouží?
Na závěr si položte otázku: „Jakou emoci má ve mně tento obraz vyvolat?“ Pokud cítíte cílený tlak na strach, vztek nebo soucit, buďte ostražití. I pravdivá fotografie se stává lží, pokud je vytržena z kontextu nebo opatřena lživým popiskem. Pokud původ a motivaci snímku nelze jednoznačně ověřit, raději jej nešiřte.
Pamatujte, že historická pravda není jen v tom, co vidíme, ale v souvislostech, které obraz obklopují. Každý autentický záběr je výsledkem konkrétního technologického procesu své doby a konkrétního záměru autora.
Pokud obraz vypadá příliš dokonale na to, aby byl starý 100 let, nebo pokud se objevil zčistajasna bez návaznosti na jiné prameny, přistupujte k němu ne jako k oknu do minulosti, ale jako k hádance, kterou je třeba vyřešit.