Erich von Däniken a Ivan Štampach: různé formy hledání a nalézání

Shodou okolností zemřely ve stejný den – 10. ledna 2026 – dvě mediálně známé „hledající“ osobnosti, které ztělesňovaly dva velmi odlišné přístupy k minulosti lidstva a k faktografii: český religionista, teolog a publicista Ivan Štampach a švýcarský záhadolog Erich von Däniken.

V jeden den se tak protnuly zcela odlišné světy dvou mužů, o kterých se opakovaně píše, že „hledali pravdu“. Přitom jejich pojetí „pravdy“ – i samotného „hledání“ – se zásadně lišilo. V té souvislosti je zajímavé sledovat jejich mediální úspěšnost a s týdenním odstupem se rovněž podívat, jak česká média jejich úmrtí reflektovala.

Ivan Štampach – seriózní a konstruktivní přístup

Ivan Štampach prošel zajímavou hledačskou cestou. Z prostředí pasivní religiozity se přes osobní konverzi a zkušenost s pravoslavím dostal k římskokatolické církvi. Stal se členem řádu dominikánů a působil jako katolický kněz.

Na konci 90. let se s institucí katolické církve rozešel. Zdůvodňoval to tím, že v jejím fungování vidí hluboký rozpor mezi hlásaným poselstvím a skutečnou praxí. Následně pak působil v malé nezávislé starokatolické komunitě. Jeho zájem se zároveň postupně přesouval od dogmatické teologie k religionistice, kritické reflexi náboženského pluralismu a k alternativním formám spirituality.

Bylo velice cenné, že se jako pedagog a religionista dlouhodobě snažil uvádět náboženská a spirituální témata do kontextu moderní společnosti. Ne vždy byl jeho výklad bezchybný, ale jeho přístup byl v zásadě střízlivý, kritický k vlastní tradici a povětšinou intelektuálně poctivý. Pro mě osobně bylo důkazem jeho hledačského zájmu i to, že byl ochoten si několikrát pro mě najít čas na osobní setkání a neformální diskuze, k nimž jsme se scházeli v tehdy legendární pražské čajovně U Čajovníka na Boršově v Praze 1.

Ve veřejném prostoru tehdy Štampach vystupoval jako obhájce demokratického liberalismu, náboženské svobody a pluralitního smýšlení založeného na snaze porozumět druhým, nikoli je rychle odsoudit.

Byl dost možná prvním českým religionistou, který vycházel z prostředí tradičních církví, přesto ale odhodlaně kritizoval používání paušální a hanlivé nálepky „sekta“ vůči malým náboženským komunitám. Tím se odlišoval od těch, kteří sice rovněž deklarovali „výzkum“ náboženských minorit, v praxi se ale soustředili spíše na mediální dehonestaci, případně vybídky k administrativním zásahům. Štampach naopak varoval před náboženskou nesnášenlivostí a zdůrazňoval nutnost diferencovat mezi neškodnými svébytnými společnostmi na jedné straně a prokazatelně zkázonosnými kulty na straně druhé.

V rychlém internetovém prostředí, které je založeno na okamžité emoci, úderných mediálních zkratkách a černobílém vidění světa, se hodnoty o etice a nepředpojatém dialogu samozřejmě distribuují obtížně. Pro internet a masmédia byl naopak ideální Erich von Däniken.

Erich von Däniken – spekulace a mediální úspěch

Zatímco Štampachova působnost se omezovala na české prostředí, Däniken byl skutečná globální popkulturní celebrita. Jeho klíčová teze byla extrémně jednoduchá a vizuálně vděčná: „pyramidy a další velkolepé stavby starověku postavili mimozemšťané“. Taková věta je srozumitelná během vteřiny, dráždí představivost a funguje jako ideální „clickbait“.

Däniken se stal jednou z hlavních tváří tzv. paleoastronautiky – přesvědčení, že planetu Zemi v minulosti opakovaně navštěvovali mimozemšťané a zanechali stopy v mytologiích i v archeologických nálezech. Dänikenovy práce přitáhly k dějinám a archeologii miliony čtenářů. U některých z nich se počáteční zájem o hledání souvislostí posléze přetransformoval na serióznější výzkum. Jiní naopak setrvali u senzacechtivých interpretací, které vlastně nepotřebují ani zodpovědný přístup, ani odpovědi.

V Československu sehrála hned první Dänikenova kniha – Vzpomínky na budoucnost – mimořádnou roli. Mezi lety 1969–1971 vyšla v pěti vydáních, velmi rychle se vyprodávala a stala se (tak jako i v jiných zemích) masovým bestsellerem. Pro komunistický stát to byl svým způsobem ideální titul: generoval zisk, a navíc jazykem „vědecké senzace“ relativizoval tradiční výklady Bible. Däniken totiž tvrdil, že mnohé biblické pasáže jsou ve skutečnosti zprávami o dávných kosmických kontaktech s technicky vyspělými bytostmi.

V prostředí státního ateismu to bylo velmi vítané: namísto nehmotných duchovních zázračných bytostí v nebi mohli intelektuálové i dělnické masy spekulovat o hmotných fyzických mimozemšťanech, popsaných vědecko-technickým slovníkem, který nebyl v rozporu s dialektickým materialismem.

Zásadní problém Dänikenových textů – jak opakovaně upozorňuje odborná literatura v anglosaském světě – spočívá v tom, že mu vlastně nikdy nešlo o systematické ověřování hypotéz prostřednictvím vědeckých metod. Archeologové, popularizátoři vědy i skeptické organizace opakovaně upozorňovaly na to, že Däniken pracuje se zastaralými informacemi, přebírá mylné údaje z okrajových zdrojů, vytrhává informace z kontextu a staví na logických klamech. Mnohá jeho tvrzení byla už v době vydání v přímém rozporu s tím, co znala odborná archeologie, historie náboženství nebo jazykověda. V tomto smyslu byl Däniken odsuzován jako typický představitel pseudohistorie či pseudoarcheologie – jako senzacechtivý autor, který zpochybňuje „oficiální verzi dějin“, ale nenabízí kriticky testovatelnou alternativu. Kde je naopak jeho vliv celosvětově nezpochybnitelný, je popularizace fenoménu UFO.

Mediální stopa úmrtí

Zajímavý je způsob, jakým byla reflektována smrt obou mužů v českých médiích. Zatímco Česká televize v hlavní zpravodajské relaci Události v neděli večer informovala o úmrtí Ericha von Dänikena, zpráva o smrti Ivana Štampacha v téže relaci nezazněla. S ohledem na to, že Štampach ve veřejném českém prostoru dlouhodobě vystupoval jako obhájce liberální demokracie, náboženské plurality a dialogu, je jeho absence ve vrcholném televizním zpravodajství minimálně překvapivá a je to škoda. Některá jiná seriózní média ovšem o jeho skonu informovala.

On-line prostředí rozdíl obou světů ještě zvýrazňuje. Google Trends naznačují velký rozdíl ve vyhledávání běžných uživatelů, u kterých Däniken jednoznačně vítězí. Přesnost Google Trends je sice diskutabilní, nicméně určitou výpovědní hodnotu zřejmě má.

Pokud jde o publikované články, je zajímavé, že čistě kvantitativní rozdíl není v některých databázích tak dramatický, jak by se mohlo očekávat. Databáze Newton například v prvních sedmi dnech od úmrtí zachycuje přibližně padesát unikátních článků o Erichu von Dänikenovi (88 záznamů včetně duplicit) a zhruba čtyřicet dva textů o Ivanu Štampachovi (47 záznamů s duplicitami). Poměr ve sledovaných médiích je tak mírně ve prospěch Dänikena. Rozdíl se ale nezdá nijak fatální.

Vyšší míra mediálního zájmu o Ericha von Dänikena každopádně neodráží jeho větší přínos pro lidské poznání, nýbrž logiku masových médií a předpokládaný zájem většinového publika. Přednost mají jednoduchá a líbivá sdělení, mezinárodní brand, silné emoce před lokální hloubkou, náročnými tématy a morální či intelektuální autoritou.

Říká to něco o české veřejnosti, nebo pouze o médiích a o těch, kteří je vytvářejí? Nebo je to přirozená součást českého diskurzu, který akcentuje spíše individualismus, skepsi, zpochybňování, polemiky? A je takový český diskurz vůbec? Zapojit se můžete do diskuze pod videem.