Intervence USA ve Venezuele nabízí zajímavé paralely s invazí do Panamy v roce 1989

Americké operace Just Cause (Panama, 1989) a Absolute Resolve (Venezuela, 2026) nabízejí historickou paralelu v uplatnění americké moci v regionu, přestože se liší v rozsahu i geopolitickém kontextu.

Dva diktátoři, podobný scénář: USA překreslují mapu Střední Ameriky

Obě intervence spojuje narativ „prosazování práva“, kdy USA odůvodnily vojenský zásah proti hlavě suverénního státu (Manuel Noriega, resp. Nicolás Maduro) obviněními z narkoterorismu a snahou o obnovu demokracie po zmanipulovaných volbách.

Zatímco v Panamě šlo o masivní pozemní invazi 24 000 vojáků k zajištění strategického průplavu, operace ve Venezuele v roce 2026 představuje modernější, technologicky precizní úder (tzv. decapitation strike) s využitím speciálních jednotek Delta Force a letectva, cílený na okamžitou extrakci lídra bez nutnosti dlouhodobého dozoru nad územím. Klíčovým rozdílem zůstává ekonomický podtext: zatímco v roce 1989 byla prioritou kontrola průplavu a stabilita po skončení studené války, v roce 2026 hraje ústřední roli energetická bezpečnost a přímý zájem o venezuelská ropná pole, což vyvolává mnohem ostřejší mezinárodní kritiku ohledně porušení národní suverenity.

Průběh událostí ve Venezuele navíc sledujeme v přímém přenosu a další vývoj událostí je dosud nejasný. Naproti tomu operace Just Cause je součástí z historie a může sloužit k lepšímu porozumění některým okolnostem.

USA a Noriega: Paradoxy spojenectví

Historie málokdy nabízí černobílé příběhy. Vztah mezi USA a panamským generálem Manuelem Noriegou je toho důkazem.

Kdo byl Noriega? Profesionální voják středoamerického střihu a dlouhodobě spojenec amerických zpravodajských služeb v Latinské Americe. V určité obě byl vnímán jako „nepostradatelný partner“. USA profitovaly z jeho služeb, a to navzdory informacím o porušování lidských práv a korupci. Nikdy to ale nebyl vysloveně „přítel“. Spíše trpěný infant terrible.

Bylo mu 35–40 a stal se faktickým vládcem Panamy. Nikdo ho nezvolil. U moci nechával prostě jen ty politiky, kteří vyhovovali jeho vlastní politice. USA to řadu let tolerovaly. Proč:

Strategický význam: Panamský průplav byl (a je) kritickou tepnou světového obchodu. Jeden z divů moderního světa. Postaven na přelomu 19. a 20. století, od roku 1914 pod správou USA. Zkracuje obchodní cesty mezi Karibským mořem a Tichým oceánem. Podle smlouvy z roku 1977 průplav postupně předat Panamě, což vytvářelo tlak na stabilitu v zemi.
Noriega řadu let spolupracoval s CIA. Pomáhal blokovat vliv SSSR a Kuby v regionu. Nicméně v 80. letech se jeho režim začal měnit v diktaturu zapletenou do obchodu s drogami. Utrhl se ze řetězu a začal USA přerůstat přes hlavu.
Důležitý zlom ve vztahu v roce 1985 způsobila brutální vražda Noriegova opozičního protivníka. – Hugo Spadafora byl mimořádně krutě mučen a brutálně popraven. Vše nasvědčovalo tomu, že za jeho vraždou stojí Noriega. Země tím pozbyla veškerou reputaci.
Sílila znepokojivá otázka: Komu bude nakonec průplav bude předán, když se Noriega začal profilovat jako narkobaron a psychopat.

Vidíme klasické dilema velmocenské politiky: Ve vzduchu visí otázka, kdy rizika práva, etiky a veřejné reputace převáží nad strategickými výhodami spolupráce s autoritářským vůdcem.

Změna vztahu nesouvisela ani tak s etickými ohledy, ale především s ohrožením americké kontroly bezpečnosti kolem průplavu a vnitropolitickými faktory v USA (válka proti drogám, a potřeba „rozhodného kroku“).

Eskalace: Bod zlomu

V roce 1988 byl Noriega federálními soudy v USA obžalován z distribuce drog a praní špinavých peněz. Napětí rostlo. Co následovalo?

Ekonomické sankce: USA uvalily na Panamu tvrdé sankce, které ale Noriegu nesvrhly. Jeho opulentní panamský život pokračoval. Sankce zasáhly civilní obyvatelstvo.
Anulované volby: V květnu 1989 Noriega anuloval volby, které vyhrála opozice. Masové protesty v ulicích Panama City byly brutálně potlačeny.
Incidenty: Nakonec do hry vstoupila i bezpečnost amerických občanů, jejichž jednotky byly v Panamě umístěny. Došlo k několika incidentům, ze kterých bylo zřejmé, že Noriega začíná důležitost USA přehlížet a jedná s nimi ve své zemi z pozice síly. Rozhodujícím formálním momentem pro americký zásah byla nakonec smrt amerického námořníka při incidentu s panamskými jednotkami v prosinci 1989. Prezident George Bush st. prohlásil, že bezpečnost Američanů a integrita smluv o průplavu jsou ohroženy.
Bezprostřední záminka. Když nevznikne jeden incident, argumentuje se druhým. USA by se klidně mohly chytit třeba prohlášení panamského shromáždění z 15. prosince 1989, jímž byl Noriega označen „nejvyšším vůdcem“ v zemi a vyhlášen „stav války“ s USA. Nebo by bylo něco jiného. Jisté je, že v okamžiku posledního incidentu už byla dáno připravena, ne-li zahájena operace Just Cause (tj. Spravedlivá kauza/příčina/věc).

Obrana lidu, 1989 — *Obrana lidu*. Týdeník Československé armády (1989)

Operace Just Cause: Vojenská realita

Dne 20. prosince 1989 spustily USA největší americkou vojenskou operaci od dob Vietnamu.

Cíle: Neutralizovat Panamské obranné síly, zajmout Noriegu a nějakým způsobem nastolit demokraticky zvolenou vládu.
Průběh: Jednalo se o ukázku moderní doktríny drtivé převahy. Oficiální americká čísla hovoří cca o stovkách civilních obětí, panamské a některé nezávislé odhady se pohybují od několika stovek po více než tisíc. Operace těžce poničila chudinskou čtvrť hlavního města Panama City. Čili na jednu stranu měla akce řadu mediálních fanoušků. Zároveň ji od počátku provázely značné kontroverze.
Noriega se uchýlil na apoštolskou nunciaturu (vatikánské velvyslanectví). USA nechtěly zasahovat na půdě suverénního státu, takže proti němu použily netradiční metodu „psychologické války“. – Z ampliónů pouštěly hlasitou rockovou hudbu, která měla Noriegu přimět k odchodu.
Bilance: Dne 3. ledna 1990 se Noriega opravdu vzdal. Byl zajat, eskortován do USA, souzen.

Legitimitu následné nové panamské vlády samozřejmě výrazně posílila vojenská přítomnost USA. Posílilo to vnímání té části latinskoamerické veřejnosti, která akci od počátku vnímala jako nebezpečný precedens unilaterální intervence pod záminkou demokracie.

Mezinárodní ohlas a právní rovina

Z hlediska mezinárodního práva byla invaze kontroverzní. Organizace amerických států i OSN operaci kritizovaly jako porušení suverenity. USA argumentovaly právem na sebeobranu a ochranou demokratických principů.

Viděno optikou panamských obětí Noriegy a jejich pozůstalých, ti mohlo intervenci považovat za spravedlivou. Metoda a počet obětí ale i v jejich řadách vyvolávaly skepsi.

Jak se pohled na tento typ zásahů od té doby změnil? V určité rovině to může vypadat, že k žádné změně nedošlo. Obecné mínění je takové, že suverenita je nenarušitelná. Vedle toho se průběžně ozývají hlasy, podle kterých by některé státy světa určitou intervenci potřebovaly, protože jsou v nich porušována lidská práva. Jak je ale vidno z intervencí do Irák, Libye, zvyklosti a názory se se zároveň nezměnily, neboť „záchranné mise“ vždycky spolehlivě vyvolají kontroverze ohledně zneužití „humanitární“ rétoriky.

Závěr: Co nás učí historie?

Pokud chceme pochopit podstatu, nikdy se nesmíme na velmocenský zásah dívat jako na izolovaný útok. Často je to naopak vyvrcholení déletrvajícího rozpadu jednoho pragmatického partnerství nebo lhostejného přihlížení nepravostem – tedy kombinace různých faktorů, které nakonec převážily a změnily původní situaci.

Když toto správně pochopíme, můžeme lépe porozumět i některým dalším konfliktům v regionu.

Noriega zemřel v roce 2017, Panama je dnes formálně demokracií a průplav funguje pod její správou. Co si z toho odnést pro orientaci v dnešním světě?

Proměnlivost zájmů: Včerejší spojenec nebo pasivní nepřítel, může být v prostředí vysoké politiky zítřejším protivníkem, pakliže se změní geopolitické priority.
Realismus vs. idealismus: Zahraniční politika je neustálým balancováním mezi prosazováním hodnot a ochranou strategických zájmů.
Důsledky mocenského vakua: Vojenský zásah je jen začátek. Stabilizace institucí se může ukázat jako vážný problém.

Použité zdroje (výběr)

Tindall, George Brown – Shi, David Emory: Dějiny Spojených států amerických. Šesté, doplněné vydání. NLN, Praha 2023.

Effects of the military intervention by the United States of America in Panama on the situation in Central America, UN General Assembly Meeting December 29, 1989.

Gilboa, Eytan: The Panama Invasion Revisited: Lessons for the Use of Force in the Post Cold War Era. In: Political Science Quarterly, 110 (4), 1995: s. 539–562.

The U.S. Military Intervention in Panama: Operation Just Cause, December 1989 – January 1990. Washington, D.C.: United States Army Center of Military History. CMH Pub 55–3–1. December 23, 2024.