Tak jsem se byl podívat na tu slavnou „tajemnou obálku“ T. G. Masaryka, jež byla v září 2025 slavnostně otevřena za asistence znalců i prezidenta republiky. Dvacet let se čekalo na její otevření! A nakonec z toho bylo co? Zklamání, nebo úleva? Záleží na úhlu pohledu.
S otevřením obálky se muselo dvacet let čekat
Víc jak rok jsme s přáteli spekulovali, co v ní nakonec bude. – Zdali nějaké zásadní vyjádření TGM k národu a lidstvu nebo spíš nějaký žertík Jana Masaryka. Především jsme se ale přeli o to, do jaké míry může být obsah obálky relevantní.
Něco jiného by bylo, kdyby obálku naplnil a zalepil samotný T. G. Masaryk. – Vložil by vzkaz do obálky, osobně ji zalepil, zapečetil a nechal v trezoru s požadavkem: „Otevřete po mé smrti“ případně „Otevřete 100 let po mé smrti.“ –Tohle ale nebyl takový případ. Obsah obálky byl z druhé, respektive z třetí ruky.
Předpokládalo se, že uvnitř nudně moderní a až dodatečně zapečetěné obálky by se měla nacházet poslední slova TGM, jak je na smrtelném loži v září 1937 nadiktoval synu Janovi. Alespoň se tak domníval Antonín Sum, bývalý tajemník Jana Masaryka. V září 2005 přinesl obálku do Národního archivu s tím, že sdělení uvnitř je prý příliš vážné, než aby ho nezralá veřejnost přijala. A tak se muselo dvacet let čekat a očekávání rostlo…
Malé zklamání, ale nevšední zážitek
Nakonec to tak nějak dopadlo v duchu těch pochybností, což ale neznamená, že se z události nedá vykutat nic pozitivního. Vlastně to byl zajímavý zážitek.
Jakmile byla obálka dne 19. září 2025 slavnostně otevřena, poskytla historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd, přímo na místě brilantní pracovní překlad anglického textu a současně vyjádřila názor – následně potvrzený – že nejde o Masarykova slova z roku 1937, kdy zemřel, ale z roku 1934, kdy se cítil vážně nemocen.
Kdo očekával velké sdělení národu, byl možná zklamán. Jiní si naopak oddechli. V každém případě šlo o událost nevšední a užitečnou. Tajemná obálka na sebe strhla nemalou pozornost, čímž oživila i zájem o T. G. Masaryka a jeho osobnost – bezesporu jednu z nejzásadnějších v československé historii. – Na jednu stranu politik, se vším, co k tomu problematickému řemeslu patří, současně však i morální autora, jakých není mnoho.
Ostatně, kdy se to poštěstí, že po desítkách let promlouvá před celým národem první československý prezident a lidé mají příležitost o jeho odkazu přemýšlet…
Podobná slova publikovala už Gašparíková
Rukopisný záznam, nalezený v obálce, není z hlediska obsahu odborné veřejnosti neznámý. Koncem srpna 1934 jej v přítomnosti Edvarda Beneše zaznamenal Jan Masaryk. Ten také vytvořil jejich čistopis, výroky nemocného prezidenta zcela legitimně lehce korigoval a s datem 31. srpna 1934 zápis uložil do archivu. Je také důležité vědět, že k podobnému pokusu o „závěrečné vyjádření“ ze strany T. G. Masaryka došlo už o několik málo dní dříve, totiž 27. srpna 1934. Tehdy Masaryk řekl anglicky o pocitech z blížící se možné smrti své dceři Alici, která si je rovněž zaznamenala.
V českém překladu znějí tato „poslední slova“ TGM následovně:
Možná, že zemřu – nebojím se vůbec.
Můžeš důvěřovat Jendovi [tj. Janu Masarykovi] a [Edvardu] Benešovi úplně.
Chtěl bych vyslovit několik myšlenek. Velmi krátkých a úplně čestných a aby nebyly zveřejněny.
Jsem unavený.
Jsem velmi nemocný, Eliško [tj. Alice], ty to výš – možná je to smrt.
Přeji si Beneše za svého nástupce. Pravou demokracii. Mám několik…
[Dál už nemohl mluvit.]
Alice Masaryková následně záznam předala Masarykově soukromé archivářce Anně Gašparíkové, která jej uložila. Později byl publikován v jejích pamětech U Masarykovcov (1995).
Volný překlad obsahu obálky, otevřené v září 2025, s důrazem na obsah sdělení
Poznámka: V obálce byly nalezeny tři listy papíru s privátním sdělením nemocného člověka, které bylo určeno jeho nejbližším. Tyto skutečnosti je třeba mít na mysli před zbytečně unáhlenými soudy nad obsahem, jehož vyhodnocení navíc vyžaduje dobrou znalost dobových reálií.
Diktát T. G. Masaryka ze srpna 1934, zápis Jan Masaryk, list 01r
Jsem nemocen – vážně nemocen – je to konec – ale nebojím se.
Pokračuj v práci – víš jak – musíš být opatrný.
Odcházím – ale víš, jak se chovat – takže už nemusím říkat víc.
Jsem docela zbytečný, [?] – docela zbytečný.
Maďaři – některých se zbavte – jinak nebude pokoj – 600 000 tisíc – dost
Diktát T. G. Masaryka ze srpna 1934, zápis Jan Masaryk, list 01v
Němci – ať zůstanou s námi – jsou to nezralí [?] lidé – dejte jim, co si zaslouží – ne ale víc.
[Andrej] Hlinka je hloupý [tj. má omezený, provinční rozhled] – udělal chybu s těmi Maďary [když je málo ostražitý před bývalými uherskými utlačovateli] – musíme mu [ale] odpustit.
Musím už jen zařídit svou smrt – udělají veliký funus – první prezident a všechny ty hlouposti; proč ale dělat zbytečnou zábavu, vždyť já jsem byl stejně hloupý jako ostatní – ale všichni čekají na funus –
Diktát T. G. Masaryka ze srpna 1934, zápis Jan Masaryk, list 02r
Někteří lidé budou v pořádku – máme správné lidi – všechno bude v pořádku.
[Nesrozumitelný úsek.]
Když jsou lidé utiskovaní, nevydrží to, ale když jim řekneš, že už utiskovaní nejsou, ale zapojíte je [?] – pak jsou spokojeni.
Má uniformu a slouží do roztrhání [?]
Celá filosofie naší politiky – Češi jsou praktičtí, pracující – ale kradou. Němci jsou docela poctiví, ale kradou víc než my. [Tj. něco ve smyslu Češi drobně švindlují, Němci ale systematicky. Nikdo nemá právo si osobovat morální nadřazenost.]
Diktát T. G. Masaryka ze srpna 1934, zápis Jan Masaryk, list 02v
Ale nech to být – víš přece, můj drahý příteli – lidé jsou hloupí – Češi rádi funus. Nejraději mají funus, tak ať ho mají.
Ten takzvaný první prezident – můžete toho využít a prodat – udělej to – protože si budou myslet, že první prezident pil kohoutí mléko –
Když jsou lidé nevzdělaní a hloupí – moc s tím nenaděláš.
Diktát T. G. Masaryka ze srpna 1934, zápis Jan Masaryk, list 03r
Lidé se bojí smrti — a přitom to není nic strašného – jen je třeba si koupit nové šaty, to je všechno – A funus je nad všechno – mají z něj potěšení – a když to skončí, tak se namažou – a zase jsou šťastní.
[Nečitelné] Lidé jsou rádi hloupí – nijak jim to neusnadňuj; hádej se a hádej – a pak [měj pravdu?].
[Ministr zahraničí Kamil] Krofta je dobrý.