Na okraj konference „Zážeh AI spolupráce“, kterou v Praze zorganizovala Česká asociace umělé inteligence. Neřešilo se jestli, ale jak rychle dokážeme AI začlenit do reálného života. Mimo jiné zaznělo, že „budoucnost s AI nejde odvodit z minulosti.“ Dovolím si nesouhlasit, a to z praktických důvodů.
Žádný definitivní konec dějin
Úplně si nemyslím, že „budoucnost s AI nejde odvodit z minulosti“. Minulost je tu myslím právě proto, abychom ji mohli použít k predikci variant, které přinese budoucnost. V tomto případě zkušenosti lidstva z dosavadní automatizace, mechanizace, analytické stroje, Turingův stroj etc… Žádný definitivní „konec dějin“, jak to kdysi věštil Francis Fukuyama, bych nevyhlašoval.
Je samozřejmě nesporné, že AI je technologie překračující dosavadní běžné rámce historického vývoje lidstva. Je to fenomén, pro který nemáme plnohodnotný precedens. Na druhou stranu už dnes existuje několik modelů možného vývoje, založených na dosavadních civilizačních zvratech. Problém spíš je, že s AI pracovat musíme a rizika se snažíme nevidět nebo si je nepřipouštět.
Každý svého Golema
Vzhledem k tomu, že většina lidí má sklon k černobílému vidění světa, jedna velká skupina AI téměř glorifikuje, druhá zatracuje. Realita bude možná někdo uprostřed, podle mě osobně bude mít spíš tendenci trendovat k temným scénářům (pokud na to bude mít čas).
Ne „budoucnost“, ale „AI nebude čekat, až se rozhodneme“. A to můžeme říci právě na základě poznatků z dávné i nedávné minulosti. A právě proto by si měl každý co nejrychleji ochočit svého Golema a tiše doufat, že nad ním bude mít co nejdéle navrch.