Komunistická StB mačkala spisovatele Jaroslava Foglara jako citron, aby ho přinutila ke spolupráci. Po roce 1989 se zároveň objevili kritici, kteří o Foglarovi tvrdili, že z něj Státní bezpečnost nakonec udavače udělala. Komplikovanou síť podezření rozplétá Zdeněk Bauer, který v právě vyšlém časopisu Paměť a dějiny (č. 4/2024) zveřejnil rozsáhlé výsledky svého výzkumu.
Redaktor Českého rozhlasu Ľubomír Smatana shrnuje rozsáhlé bádání, které v archivech několika institucí provedl výzkumník Zdeněk Bauer. Klíčové zjištění je podle redaktora Smatany následující: StB se dva roky neúspěšně snažila donutit Jaroslava Foglara ke spolupráci. Tato obávaná tajná komunistická policie ale nakonec neuspěla. Více v jeho zvukové reportáži na webu Českého rozhlasu.
Totalitní systém nevytvářela jen StB
Podle Zdeňka Bauera by však neměla zapadnout ani jiná důležitá věc:
Analýza šikany, kterou Foglar v padesátých letech zažíval, zároveň dokumentuje složitost doby uvnitř totalitního státu, jehož represivní složky včetně StB zdaleka nebyly jediným nástrojem společenské šikany. Pražský národní výbor (ÚNV), svaz mládeže (ČSM), Svazarm a další správní instituce a masové organizace měly přes svůj zdánlivě nerepresivní charakter značný vliv na životy běžných občanů.
Svým ideologickým ukotvením a provázáním s mocenským aparátem vytvářely tlak na konformitu většinové populace s totalitním režimem. Ostrakizovaný jedinec mohl důsledkem toho v případě různých forem byrokratické šikany či arogance moci jen obtížně najít nějaké zastání. Z tohoto hlediska je třeba posuzovat i potíže Jaroslava Foglara.
.
Doposud neznámé historické souvislosti si přečtete v recenzované revue Paměť a dějiny, kterou vydává Ústav pro studium totalitních režimů.
