Vzdělání samo o sobě neznamená nic, pokud ho nehlídá zdravý rozum a srdce s morálními hodnotami na pravém místě.
Wannsee a (ne)vzdělání
Dobré vzdělání potřebujeme! Nevzdělanost a neschopnost kritického myšlení přispívají k rozvoji nesnášenlivosti a dalších negativních projevů ve společnosti. Omezené znalosti o různých kulturách, sociálních skupinách a historických událostech usnadňují vytváření stereotypů a předsudků vůči odlišným skupinám.
Nicméně druhým extrémem je budovat civilizaci pouze na formálním vzdělání, nebo očekávat, že formální vzdělávání nějak automaticky kultivuje i morálku.
Jeden z varovných příkladů je na obrázku výše: Konference ve Wannsee se v lednu 1942 účastnilo celkem 15 reprezentantů nacistické moci. Vedle několika prominentních příslušníků SS tvořili většinu ostatních účastníků právníci s vysokoškolským vzděláním (osm z nich mělo akademický doktorát). Jediným bodem jejich jednání byla organizace připravované likvidace Židů na území Evropy.
Oborové zaměření není rozhodující
Někdo mi napsal: „Možná kdyby přibrali i nějakého toho inženýra, lékaře a ekonoma, vysvětlil by jim někdo během té konference, že to, co dělají je lidsky totálně špatné, obtížně proveditelné a definitivně bez užitku či profitu.“
Žel, nikoli. Oborové zaměření není rozhodující. Proslulý Josef Mengele měl doktorát z medicíny (dokonce s vyznamenáním) a vyšetřovat bych se od něj nenechal.
Inženýři a ekonomové, pokud by inklinovali k nacismu, by rovněž nepomohli. Systém nacistických táborů, fungujících mezi roky 1933–1945, byl primárně založen na vytěžování otrockých lidských sil. Ve skutečnosti to byli nacisticky orientovaní inženýři a ekonomové, kteří stáli u zrodu nacistické soustavy pracovních, koncentračních a vyhlazovacích táborů.