Prvními čs. občany, kteří se ocitli v nacistických věznicích a táborech, nebyli ti, které gestapo pozatýkalo na začátku okupace, tedy v letech 1938 a 1939. První tuzemské oběti nacistické zvůle lze mezi čs. občany dohledat už během třicátých let.
Nacismus jsme zvyklí vnímat optikou druhé světové války. Co bylo před rokem 1939, respektive před Mnichovem 1938 přehlušily strasti a hrůzy okupace. Pokud snad nějak vnímáme zločiny nacistů z let cca 1930 až 1938, pak téměř výhradně v souvislosti s událostmi v sousedním Německu. Má to svou logiku, ale není to přesný obraz. Nacistické bojůvky totiž operovaly i na území Československa.
Nacisté nelibě nesli, když proti jejich ideologii někdo z Československa vyvíjel nějaké aktivity. Vytipované jedince, působící z Československa, se pokoušeli vystrašit, případně je potrestat přímo na místě nebo je unést do Říše. Jednou z prvních jejich obětí byl i pašerák biblických tiskovin August Kotzian ze severu Čech, a to už v roce 1934 !!
Nacistické útoky na území Čech a Moravy
Když kontextu nacistických útoků během třicátých let 20. století porozumíme, můžeme lépe pochopit i dynamiku událostí z let 1938 až 1945. Nejen pro minulost, ale i pro současnost a budoucnost. Proto se tyto příběhy postupně snažíme mapovat.
Čechoslovák August Kotzian pašoval přes hranice do Německa tiskoviny s náboženským obsahem, které byly na území nacistické Říše od jara 1933 zakázané. Německé bezpečnostní složky mu byly na stopě. Vylákaly ho proto za hranice, kde ho zatkly, odsoudily a uvěznily. Z hlediska československých úřadů se jednalo o únos. Možnosti oficiálních žádostí o vydání čs. občana do Československa však očekávaně vyslyšeny nebyly.
Theodor Lessing byl dokonce zavražděn
Kotzian si v Německu musel svůj trest odpykat, bez ohledu na oficiální čs. stížnosti. Po téměř roce zadržování byl německou policií eskortován na hranice a propuštěn zpět do Československa. A to mohl mluvit o štěstí. Když se totiž nacisté o rok dřív rozhodli pro únos německého profesora filozofie Theodora Lessinga, který před nacismem uprchl do Československa, nakonec ho v Mariánských Lázních zavraždili. Takový konec zřejmě Kotzianovi nehrozil. Snadno se ale mohl místo konvenční pevné věznice ocitnout v ještě horším koncentračním táboře.
I tak ale únos a téměř roční věznění na území nacistické Říše způsobil jemu i jeho rodině nemalý šok. Neměli možnost se kamkoli odvolat. Republika byla proti takovým záškodnickým guerilla akcím německých nacistů téměř bezbranná.
Nacisté požadovali úhradu za věznění
A to jsem při psaní článku pro Oblastní muzeum Děčín ještě nevěděl jednu důležitou věc. Až dodatečně jsem totiž našel dokument, který celou tu nacistickou drzost povyšuje ještě o řád výše: Dne 25. září 1935 totiž August Kotzian obdržel z Německa poštou účet na 292 říšských marek a 43 feniků, které prý Německu dluží za stravné a nájem cely během své vazby a má je neprodleně zaplatit.
Kdo předpokládá, že Kotzian účet nezaplatil, předpokládá správně. Celý příběh si můžete přečíst v článku, který Děčínské muzeum vydalo ve svém sborníku Děčínské vlastivědné zprávy: Únos Augusta Kotziana z obce Fukov do nacistického Německa.