Účtování normostrany: Rozhoduje počet stran originálu, nebo délka finálního dokumentu?

Poptáváte u nějaké redakční agentury korekturu, úpravu nebo překlad textu? Před potvrzením své zakázky si nezapomeňte jasně stanovit nejen rozsah normostran, ale také, zda bude kalkulace a fakturace ceny počítána podle rozsahu podkladů, nebo rozsahu výstupu. Následující článek vás seznámí s nejčastějšími komplikacemi.

Podobně jako u definice normostrany, platí i v tomto případě pravidlo, že v každé zemi mohou být zvyklosti i legislativní podmínky odlišné. Následující článek zohledňuje situaci v České republice. Tím spíše si však s jeho pomocí můžete všimnout i rizik, kterým je nutné předejít při zadávání přeshraničních zakázek/poptávek.

Účtovat podle podkladů, nebo podle výstupu? – Žádné jednotné pravidlo neexistuje

V České republice žádný zákon ani oborová norma nestanovují, zda se má práce s textem účtovat podle rozsahu podkladů, nebo podle rozsahu výstupu. Záleží tedy na dohodě mezi smluvními stranami, případně na jasném vymezení poskytované služby v obchodních podmínkách zhotovitele.

Pokud tato záležitost není vyjasněna předem, a k rozporování dojde až po zadání a realizaci práce, může být hledání uspokojivého řešení problematické. Uveďme si několik nejčastějších modelů, se kterými se můžeme setkat v praxi. Postupně se podíváme na účtování zakázek, jejichž předmětem je

  1. jazyková korektura,
  2. úpravy textu,
  3. tvorba nového textového dokumentu a
  4. překlad do jiného jazyka.
  5. Nakonec ještě přidáme několik závěrečných poznámek

Jazyková korektura – Normální je vycházet z rozsahu dodaných podkladů

V případě, že poptáváte jazykovou korekturu pravopisu češtiny, bývá normostrana nejčastěji kalkulována i fakturována podle dodaných podkladů.

Pro zadavatele (klienta) má taková kalkulace velkou výhodu. Snadno si může předem ověřit počet kalkulovaných normostran, protože celý objem textu má v okamžiku zadávání zakázky k dispozici. Klient proto předem ví, kolik bude platit, s čím má počítat. Jen v případech, kdy dodaný text obsahuje nebývale nadměrné množství chyb, může být původně kalkulovaná cena navýšena. Jakékoli navýšení ceny však musí být klientovi sděleno jasně a včas.

Je pravda, že někteří jazykoví korektoři kalkulují své koncové ceny podle počtu normostran dodaného textu, aby pak fakturaci zakládali na finálním dokumentu. Pokud se s takovým postupem setkáte, tak by vám měla varovná kontrolka v hlavě začít pořádně blikat. Podle nás je takové jednání vysloveně falešné.

Vždyť finální dokument může být mnohem delší! Obsahuje jak původní text, tak i opravy a poznámky korektora. Zákazník by pak platil nejen za skutečně odvedenou práci, ale i za pracovní poznámky, korektorská znaménka a dokonce i za balast v podobě škrtnutých slov.

To jsou tedy důvody, proč v naší redakční agentuře tímto způsobem gramatické korektury nikdy nefakturujeme. Kalkulaci i fakturaci jazykové korektury vždy zakládáme na počtu normostran textu dodaného klientem.

Jak bývá počítána cena za stylistické úpravy textu

Copy editing nebo též úprava stylistiky je většinou pracovním úkonem na pomezí korekce textu a původním autorským dílem. Původní text může v rámci copyeditingu / stylistických úprav doznat poměrně velkých změn. Zkušený editor dodaný text učeše tak, aby se dobře četl, neobsahoval složitá slovní spojení, krkolomnou syntaxi. Rovněž ale odstraní zbytečné pasáže a některé jiné podle potřeby doplní.

Na rozdíl od jazykové korektury, při které se pouze opravují překlepy a chyby v pravopisu, v případě stylistických úprav rozsah změn hodně závisí na stavu původního textu a na představách zadavatele, co si od výsledku úprav slibuje.

Sjednaná práce proto může být kalkulována jak podle rozsahu podkladového textu, tak i podle rozsahu úprav. Případně i úplně jinak. Zkušení editoři jsou po prohlédnutí dodaných podkladů schopní nastavit paušální cenu podle normostran. Zda ale půjde o počet normostran z dodaného textu nebo z finálního díla, to závisí na rozsahu úprav. Vždycky by ale mělo být předem jasné (alespoň rámcově), s jakou částkou má klient počítat.

Jak stanovit cenu za úplně nově vytvořené dílo

Pokud je předmětem objednávky vytvoření zcela nového textu (článku, brožury, knihy apod.) bývá praktické alespoň orientačně stanovit předpokládaný rozsah výsledného textu a také jeho charakter (úroveň). Souběžně s tím zkušený redaktor odhadne cenu, která autorovi uhradí všechny náklady související s realizací díla. Naší redakci se osvědčil model praktikovaný v mnoha západních zemích, kdy si se zadavatelem za dílo určitého rozsahu a charakteru ujednáme fixní cenu.

Kalkulace podle výsledného rozsahu díla má totiž dva hlavní limity:

1) Za prvé bývá nutné cenu stanovit pouze orientačně, což může některým klientům vadit.

2) Druhým zádrhelem při stanovování ceny podle výsledného rozsahu díla může být (zvláště u neprověřených nebo málo zkušených redaktorů) obava, že tvůrce díla bude mít tendenci rozsah textu trochu přifukovat.

Že taková obava není od věci, ukazuje i vzpomínka z života spisovatele Jaroslava Foglara na jeho spisovatelské začátky v polovině 30. let 20. století:

„Za nějakou dobu mi přišla zpráva, že […] kdybych prý chtěl, tak by to vydávali na pokračování v dětské příloze nedělního Českého slova, takzvané Slovíčko. A kdybych prý chtěl, tak by mi to tam otiskovali na pokračování, a že by mně platili 30 haléřů za řádek. No, tak já […] jsem si zase řekl, že je to dobře, že si alespoň něco na tom vydělám. No, tak jsem si ručně vypočetl, kolik to asi bude řádků, tak jsem to tam prostě poslal. [… Ale] aby to bylo delší, tak jsem to tak pořád jako natahoval. Byla tam třeba věta: ,A zasmál se zhluboka.‘ A já jsem napsal: ,A zasmál se z hluboka a od srdce a nahlas.‘ A hnedka už jsem měl druhej řádek načnutej a hnedka jsem měl o 30 halířů zase víc. No, a ona pak kritika napsala, že sloh byl květnatý a rozvinutý, a to byly tyhle ty vsunutý slova, co jsem tam já tak švindlersky připisoval.“

Kromě toho, že výsledný text může být „slohově květnatý“, respektive poněkud upovídaný, je samozřejmě také dražší.

Účtování za jazykové překlady – Podle počtu stran originálu, nebo překladu?

Nejčastější nejasnosti vznikají při účtování překladatelských služeb. Má se překlad účtovat podle počtu stran originálu, nebo podle rozsahu překladu? Zákon ani v tomto případě fixní postup nestanovuje. Tradice za účtování překladů je nicméně jiná, než například u cenové kalkulace pro korektury.

Ať už jde o překlad jedné jediné normostrany nebo překlad celé knihy, odměna bývá tradičně počítána podle počtu normostran výsledného překladu. Při překládání knih (zvláště v případě beletrie) bývá proto v mnoha nakladatelských smlouvách rozsah sjednaného díla i cena za něj určena pouze odhadem). Podobně je tomu i u soudních překladů.

Od roku 1967 byl překladatelský úzus, že cena se platí z přeložené stránky, na nějaký čas dokonce i stanoven zákonem. V současnosti je nicméně tento zvykpřekonán. Tuto skutečnost přiznává i Jednota tlumočníků a překladatelů (JTP), což je užitečné vědět bez ohledu na to, že názor JTP má pouze doporučující charakter:

„V poslední době se […] často setkáváme s požadavkem na stanovení ceny podle délky originálu. To není problém, překladatel však musí mít na paměti, jak se liší délka textu v jednotlivých jazycích a podle toho si upravit sazbu (např. francouzský nebo španělský překlad je vždy zhruba o 15 % delší než český originál). Pokud je však originál pouze na papíře a nikoli v textovém editoru, nelze jej použít pro výpočet ceny překladu.

V případě překladu do/ze znakového písma (japonštiny, čínštiny…) ale v podstatě i arabštiny nebo hebrejštiny se pro zjednodušení doporučuje použít pro výpočet ceny překladu ten jazyk, který se píše latinkou.“

Současný stav tedy zadavatelům i překladatelům umožňuje sjednávat smlouvy o dílo jak na základě počtu stran originálu, tak i podle stránkového rozsahu překladu. Zadavatel by si však měl být vědom toho, že není-li předem a jasně domluveno něco jiného, je zvykem účtovat počet stran překladu, tedy účtovaného produktu. Při účtování za rozsah výsledného díla samozřejmě platí stejná rizika, jaká jsme zmínili u stanovení ceny za nově vytvořené dílo.

Závěr

Ačkoli existují různé možnosti počítání rozsahu textu a práce podle počtu normostran, v případě jazykové korektury naše redakční agentura jednoznačně doporučuje počítat normostranu 1.800 znaků podle dodaných podkladů. V případě stylistické úpravy textu může záležet na konkrétních okolnostech, tj. na rozsahu úprav. Většinou ale platí, že drobné úpravy není třeba kalkulovat jinak, než podle rozsahu původního dokumentu. U prací, jejichž předmětem jsou rozsáhlé úpravy nebo zcela nové dílo, většinou sjednáváme fixní cenu.

Pokud jde o kalkulaci prací za jazykový překlad, máme za to, že pro klienta je nejpřehlednější počítat sjednané práce rovněž podle dodaného podkladu. Pokud se rozhodnete přistoupit na kalkulaci překladu podle výstupního textu, počítejte s tím, že délka textů je při převodu do jednotlivých jazyků odlišná. Například němčina je cca o 20–30 % delší než čeština. Jiné jazyky jsou zas o něco kratší, to je dáno jejich různou strukturou.