Přepis dobové novinové zprávy. Upraveno a kráceno.
Zdroj: Světová válka 1914–1915. Díl II. Nakladatelství Emil Šolc, Praha-Karlín
Národní listy, 16. 12. 1914
Lord Kitchener odpověděl, jak známo, na dotaz amerického novináře Cobba, jak dlouho potrvá ještě nynější válka:
„Nejméně tři leta. Neskonči dříve, dokud Němci nebudou na souši i na vodě úplně poraženi. Snad válka potrvá ještě déle, ale je také možno, že skončí dříve. Čím dříve se Němci vzdají válčení, tím lépe pro Německo, pro nás a pro celý svět. Potrvá-li však válka déle, než tři leta, celý svět se přesvědčí, že jsme připraveni a rozhodnuti vésti ji třeba do nekonečna.“
Proti těmto chvástavým slovům anglického lorda vystoupil vojenský odborník Pester Lloydu, jenž právem ukazuje, že „válka do nekonečna“ je holý nesmysl, poněvadž veličiny, dle nichž se trvání války dá – aspoň přibližně – stanovití, jsou určité, konečné a proto také výsledek počtu musí býti číslo konečné.
O trvání války rozhoduji dosavadní události, rozvoj války, dosažené úspěchy, ovládající je mravní sily, duch milionových armád, lidské a hmotné síly, jimiž možno ještě disponovali, a konečně válečné uměni stojících proti sobě vojenských vůdců.
Rozhlédneme-li se – píše odborník Pester Lloydu – po dosavadních událostech na bojištích, porovnáme-li ducha milionových armád, uvážíme-li reservy, které jsou ještě k disposici a strategické výsledky vůdců, shledáme, že převaha jest na straně centrálních mocnosti, jež dovoluje souditi jak o konečném výsledku války, tak i o jejím trvání. Dobu tu nelze ovšem určití přesně na den, ale tolik je jisto, že posledním bojištěm nebude peklo, nýbrž spíše Anglie, pro niž se toto bojiště může pak skutečně státi peklem.
Německá ofenzíva, která započala 5. srpna, dospěla po několika vítězstvích nad Francouzi a po vzetí belgických a francouzských pevnosti asi 7. září k čáře Verdun–Paříž. Současně sváděny kruté boje ve Východních Průších, kde útočili Rusové.
V září zastavila se veliká bitva ve Francii na čáře Bapaume–Arras–Noyon–Remeš–Verdun a podél elsaských hranic, neboť síly, stojící proti sobě, se vyrovnaly příchodem anglických posil. Německu bylo ze dvou důvodů zabráněno přivésti na tuto čáru nové posily a tím rozhodnuti vynutiti. Jedním důvodem byla pevnost Antverpy v týle německé armády. Bylo nutno zmocnili se Antverp […]
[Konečné] rozhodnutí může nastat už tento měsíc, nejpozději však na jaře. Dále spojenci nebudou moci vzdorovati. Vydrží to snad přes zimu, ale první jarní sluneční paprsky roztaví jich odpor a přinese nám vytoužený mír.
