Recenze filmu Kon-Tiki. Režie: Joachim Ronning, Espen Sandberg. Hrají: Pal Sverre Valheim Hagen, Anders Baasmo Christiansen, Tobias Santelmann, Gustaf Skarsgard, Jakob Oftebro, Perdita Avery, Todd Boyce aj. Velká Británie / Norsko / Dánsko / Německo / Švédsko, 2012, 118 minut.
Dobrodružný snímek mapuje známou plavbu Thora Heyerdahla, kterou v roce 1947 uskutečnil z Peru do Polynésie. Barevná rekonstrukce s kvalitním hereckým obsazením dává legendární výpravě nový rozměr.
Ve znamení Kon-Tiki
Heyerdahlova kniha Ve znamení Kon-Tiki patřila k těm nemnoha, jejichž prostřednictvím mohly masy tuzemských čtenářů z komunistického Československa cestovat po exotických končinách alespoň prstem po mapě. Do kapitalistické ciziny se přes uzavřené hranice nemohl (kromě několika stovek vyvolených) podívat prakticky nikdo. Tím více lidé o exotických dálavách snili alespoň nad knížkou. Například s pomocí reportáží a knih dvojice Hanzelka a Zikmund, Miloslava Stingla nebo Thora Heyerdahla. – Tábor Kon-Tiki pořádal pro své hochy v létě roku 1957 dokonce i Jaroslav Foglar.
Heyerdahlova kniha Ve znamení Kon-Tiki vyšla poprvé česky právě na jaře roku 1957. Do začátku normalizace potom stihla vyjít ještě 4krát. Vydání Mladé fronty z roku 1957 bylo uvedeno následovně:
„Živě, s typickým severským humorem, vypráví autor – mladý norský badatel o odvážné plavbě, kterou podnikl spolu s pěti svými druhy v roce 1947. Na zvláštním, starobylém plavidle, k jehož sestavení nebylo použito sebemenšího kousku železa či jiného kovu, pustila se skupina badatelů na širé vody Tichého oceánu. Touto cestou, plnou překážek a překvapení chtěl autor podepřít věrohodnost své theorie, podle níž byl Polynéský ostrov osídlen nikoliv z asijské pevniny, nýbrž z Jižní Ameriky – cestou přes oceán.“
Norský mořeplavec Thor Heyerdahl uskutečnil legendární, 101 dní trvající a vysoce nebezpečnou plavbu Kon-Tiki v roce 1947. Film z roku 2012 strhujícím způsobem mapuje přípravu expedice, a pak především průběh plavby šesti účastníků expedice na voru Kon-Tiki. Dobrodružný snímek získal zcela oprávněně celou řadu prestižních ocenění. Byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film a zastupoval Norsko na řadě filmových festivalů. Vizuálně i technicky je skvěle propracovaný, výborné je i herecké obsazení.
Je vzrušující vidět Heyerdahlovo neutuchající odhodlání realizovat plavbu, kterou prokáže možnost migrace inckých mořeplavců na ostrovy Polynésie. A jak si velkou příležitost ke spolupráci nechala ujít (důsledkem povýšenosti redaktorů) i renomovaná National Geographic Society…
Knižní podoba versus filmové vyprávění
Jak bývá u filmových zpracování neblahým zvykem, i film o Kon-Tiki na několika místech původní vyprávění ke zvýšení atraktivity a filmového napětí přibarvuje. Vcelku zbytečně. Námět i průběh výpravy je dostatečně vzrušující sám o sobě. Kamera je skvělá a herecké výkony totéž. Přesto tvůrci filmu přidali několik „zlepšováků“: Typickou ukázkou budiž scény se žraloky a jejich klapajícími čelistmi. Reminiscence, odkazující na hororové Čelisti a mnohé další filmy o lidožravých potvorách, je snadno čitelná. Podobně je tomu i s lodním papouškem, který byl ve skutečnosti z paluby do moře smeten velkou vodní vlnou.
Z aktérů samotné plavby prošel zřejmě největší charakterově proměnou Herman Watzinger. Ve filmu je představen jako prodavač ledniček a vylíčen jako zavalitý nešika. Ve skutečnosti byl Watzinger mužem atletické postavy a rozhodně nebyl bezradný. Chladicí techniku a mechaniku vystudoval na univerzitě a po celý život se jí profesně věnoval.
Tento typ umělecké licence, který upravuje fakta a mění historii je zcela zbytečný. O to více lze však uvítat poctivý závěr celého vyprávění. Až s koncem filmu totiž přichází určitá hořkost ze zjištění, že za svá dobrodružství Heyerdahl zaplatil celistvou rodinou. Kon-Tiki i další výpravy jsou tak na jednu stranu čítankovým dobrodružstvím, na straně druhé sobeckým naplňováním osobních ambic bez ohledu na potřeby manželky a dětí. – S ohledem na plakát, lákající na dobrodružnou love-story, to působí přinejmenším rozpaky.